Jednotlivé obzory a plány se odkrývají postupně, jak člověk kráčí prostorem. Stejně tak je nutno postupovat při pozorování Pleslových obrazů, které své jádro odhalí až po důkladném zkoumání. Díla mají ─ i přesto, že vznikají bez předem daného postupu ─ složitou strukturu. Uplatňují se tu linie, vrstvení, vystupující textura, intenzivní barevnost a svoboda malířského gesta.
Inspirací mu je převážně jeho rodné Pojizeří. Kraj, který je charakteristický svým drsným severským rázem. Kraj strmých skalnatých svahů, zádumčivých rašelinišť, lesů bez konce. Kraj, který hluboce ovlivnil Plesův romantický přístup k malbě.
Přestože Plesl zpřetrhal nitky pojící jeho díla se stanovitelnou objektivností, dává nám jako vodítko názvy svých obrazů, které si zachovaly konkrétnost a popisnost. Průsmyk, Skála a vodopád, Rokle – to jsou elementy, jež Tomáš Plesl skrývá za výslednými tučnými a pastózními tahy štětce, kterými abstrahuje a zjednodušuje jejich formu. Pleslovy obrazy tak nechávají prostor pro vlastní fantazii, a zároveň nabízejí intimní vhled do jeho emocionální krajiny.
O autorovi
Tomáš Plesl je vystudovaný sklář a již několik let působí jako pedagog na sklářské střední škole. Ve své tvorbě však Plesl od počátku tíhnul k malbě. Od poloviny 90. let 20. století do roku 2010 se převážně zabýval malbou figurální a zobrazivou, hledající témata jako zátiší, portréty či jiné figurální kompozice. Toto období se vyznačuje silným vlivem evropských avantgardních směrů 19. století, jako byl německý expresionismus, fauvismu či kubismus nebo primitivismus.
Postupem času Plesl od zobrazivého opouští a přiklání se k čím dál většímu abstrahování forem. I když námětově vychází ze skutečnosti, formy tvarově a barevně zjednodušuje. Své dílo zbavuje individuálního charakteru a vytváří obecné pojmy. Pozorovatel je tedy nucen interpretovat pouze v rovině subjektivního pocitového výkladu.
Ve své tvorbě se nechává intuitivně vést inspirací konkrétního okamžiku a nadšením z fyzické účasti na tvůrčím procesu. Jeho často velkoformátové obrazy pak vynikají intenzivní barevností a expresivní texturou. Poslední dekádu se věnuje převážně vyobrazení krajin – ať už přírodních či městských, pro něž nachází inspiraci především v Pojizeří, kde tvoří a žije.
