Němečtí umělci a životní partneři Rosa Loy a Neo Rauch, výrazní představitelé tzv. Nové lipské školy, patří bez nadsázky k nejvýznamnějším evropským umělcům současnosti. Oba studovali na prestižní lipské Hochschule fūr Grafik und Buchkunst, akademii známé svým dlouhodobým zaměřením nejen na knižní kulturu a ilustraci, ale rovněž díky výuce figurální narativní malby s důrazem na dokonalé zvládnutí tradičních malířských a kresebných technik, monumentalitu formy a narativity syžetu.
Výstava Verwobene Sphären prezentuje bezmála 100 doposud v České republice nevystavených děl obou autorů od velkoformátových pláten, přes intimnější privátní obrazy až po kresby a skici, doplněné několika prostorovými realizacemi mapujícími období jejich svébytné tvorby od poloviny 90. let až do současnosti.
Kurátoři výstavy ve spolupráci s autory vybrali do vystaveného souboru především práce, které si oba umělci nechávají ve své soukromé sbírce, ke kterým mají buď své ryze osobní vazby, nebo která specificky dokumentují jejich vnitřní malířský vývoj a která považují ve své umělecké dráze za stěžejní. Výstava tak není jen prostou retrospektivou, ale v jisté formě poodkrývá intimní svět obou umělců, dlouholetých partnerů, kteří se během své umělecké tvorby vždy navzájem inspirovali, ovlivňovali a doplňovali. Bude to již jejich jedenáctá společná výstava.
K výstavě bude vydán dvojjazyčný katalog s kompletním vyobrazením vystavených děl a texty přibližujícími základní milníky tvorby obou autorů.
Rosa Loy (1958) vystudovala kromě zmiňované lipské výtvarné akademie i zahradnictví na Humboldtově univerzitě v Berlíně. A rostliny v jejích dílech jsou samostatným botanickým vizuálem, symbolickým a vědomě i surrealistickým, ne nevýznamným fragmentem v motivu i obsahu jejích děl, které spouštějí asociace s širokou imaginací časů a prostorů. Její rozmarné malby a grafické práce kombinují znaky realismu, podvědomě selektivně vybrané historické, lokální i tradiční prvky pohádek a bájí s odvážnými barevnými paletami, záhadnými, mysteriózními scénami a stylizovanými, především ženskými postavami. V její tvorbě se odráží také živé partnerství s manželem Neo Rauchem, za kterého je provdána od roku 1985.
Žena, resp. ženství je u Rosy Loy primárním vizuálním i morálním imperativem a narativem tvorby. Ženské figury, ať již ve stylizovaných monochromních, téměř pracovních uniformách či naopak v pestré a bohaté garderobě stylizovaných pohádkových bytostí vypadají veskrze jako dvojčata nebo záměrně zvýrazňující své i druhé já. Naznačují tím autorčinu touhu po solidaritě žen v přítomné maskulinitě, žen, které se navzájem podporují, a zároveň se v obrazech propojují autorčiny mise víry a odhodlání v sebe sama. Je jednou z německých malířek, které se od počátku zaměřily na tajemství ženy, nové ženství a nový romantismus, který má zvláště v saském malířství přímou tradici. Rosa Loy má odvahu propojit ženskost a krásu do své figurální malby a nabízí mnohovrstevnatou interpretaci svých děl.
Nejen pro atraktivitu malebného valéru však místo olejové nebo akrylové barvy používá barvu obsahující kasein, hlavní bílkovinnou složku mléka. Toto jedinečné médium Rosu Loy již od počátku umělecké dráhy fascinovalo – tyto křehké, čisté barvy bez přísad si i sama vyrábí. Grafický charakter této malebné techniky s rychleschnoucími barvami dodává tak jejím obrazům zvláštní malířskou sílu.
Neo Rauch (1960), který navštěvoval ateliér Arno Rinka a později Bernharda Heisiga se již od absolutoria postupně vymanil z expresionistických výrazových forem poplatných tehdejší výuce na lipské akademii a postupem času si přes krátkou epizodu experimentování s abstraktní formou vytvořil od počátku 90. let zcela unikátní osobitý malířský styl, jenž zahrnoval prvky reklamní grafiky, komiksu a pop-artu s charakteristickou plošnou perspektivou, doplněnou konstrukčními rastry jemných linií tvarovaných lomenými barevnými odstíny, který byl ve výrazném kontrapunktu k tehdy módním trendům abstrakce, konceptualismu a postmodernismu. Tato díla jako by odrážela atmosféru postkomunistické východoněmecké společnosti se všemi klady a zápory tehdejší doby. Postupem času se forma Rauchových obrazů posouvala k barevné plasticitě, jasnějším barevným tónům, modelování děje pomocí výrazného stínování a hlubší trojbodové perspektivě, zesiloval také narativní kontext díla se surrealistickým podtextem. Výrazným prvkem se stává magická dějová konstrukce dosažená různými měřítky zobrazovaných postav, každá část obrazu je propracována do nejmenšího detailu a komponovaná s lehkostí, jejíž předobraz bychom mohli najít u barokních mistrů i velikánů německého romantismu.
Na Rauchových velkoformátových kompozicích je divák vtažen do neuvěřitelného světa magických obrazů plných rozličných archetypů odkazujících na zdánlivě nesouvisející příběhy, které malíř převypravuje osobitým jazykem expresivní imaginace, čerpající z hluboké znalosti nejen německé historie a mytologie. Tyto fantaskní surrealistické příběhy vkládá do notoricky známé postindustriální krajiny pohoří Harz, kde vyrůstal a která se stala jeho stálým inspiračním zdrojem tvořícím charakteristický rámec většiny děl.
Zatímco dílo Neo Raucha bylo v ČR představeno v roce 2007 v Rudolfinu, práce Rosy Loy může český divák spatřit poprvé.
Výstava mohla vzniknout díky podpoře partnerů:
Mediální partneři výstavy:
Český rozhlas Liberec, Art&Antique, Flashart, Artalk, Artikl, RTM+, Radio1
Záštitu výstavě udělil ministr kultury České republiky Martin Baxa, ministerský předseda Svobodného státu Sasko Michael Kretschmer a hejtman Libereckého kraje Martin Půta.
