„Lidský život je požehnán i proklet obrazy. Jen v obrazech je s to pochopit sám sebe, nezachytitelné jsou obrazy, jsou v nás od počátku stáda, jsou starší a mocnější, než naše myšlení, jsou v bezčasovosti, uzavírají v sobě minulost a budoucnost, jsou dvojakou snovou vzpomínkou a jsou silnější než my… (Hermann Broch- Smrt Vergilova, Praha 1937, s. 66)
Druhá polovina 19. století je charakteristická vzedmutím myšlenkových a uměleckých proudů, které jako protipól k průmyslové revoluci zakládaly svou filozofii na návratu k přírodě. Svým způsobem navazovaly na Goethovo pojetí světa a přírody, v nichž se hmota a duch (tělo a duše, rozloha a myšlenka) jeví jako aspekty jednotné a věčné přírody - boha, která si v člověku uvědomuje samu sebe.
Jedním z těchto proudů tak typických pro přelom 19. a 20. století byl i symbolismus, který zachycoval skutečnost prostřednictvím symbolů a fantazie. Z této velké řeky jménem symbolismus vytékalo mnoho menších říček a potůčků, které ze symbolismu čerpaly, ale profilovaly se úžeji podle témat a problémů, které byly v té době a v té které umělecké skupině aktuální až palčivé. Umělci se je po svém pomocí slov či obrazů pokoušeli uchopit, popsat a zachytit.
Tak jako se dekadence snaží uchopit zmar, smrt a neštěstí, tak se právě spiritismus pokouší s těmito tématy vyrovnat pomocí víry v nadpřirozeno, v posmrtný život, v reinkarnaci, ve věci neuchopitelné a zdaleka přesahující možnosti lidského poznání. Oproti symbolismu pak dekadence a spiritismus daleko překračují hranice přelomu 19. a 20. století, neboť jsou podrobeny zkoušce v podobě největších tragédií 20. století, 1. a 2. světové válce. V bezprostředním zájmu se tak ocitají témata smrti, byť často pojatá pomocí mytologie, pohádek a strašidelných příběhů.
Cílem výstavy je poskytnout návštěvníkovi interdisciplinární vhled do témat spiritismu a dekadence. Pomocí literárních předloh přiblížit obrazy, které vám zde předkládáme. Vítejte ve světě Váchalovy fantazie, Erbenovy Kytice, Poeových příběhů či sledujte Orfeovu cestu do podsvětí.
