Milan Houser je výraznou tváří naší soudobé neštětcové malby se zřetelnými přesahy do konceptuálních poloh uměleckého vyjádření. Jeho tvorba je prodchnuta experimenty s rozličnými materiály, syntetickými laky a rozpouštědly, kovovými i nekovovými příměsemi nebo s využitím fyzikálních zákonitostí, které pak často ovlivňují finální vzhled jeho prací. Lak je v tomto pojetí nezaměnitelné médium, které Houser vrství, míchá i nechává samovolně stékat v postupně schnoucích vrstvách jednotlivých obrazových ploch. Vznikají tak charakteristické monumentální obrazy, kde zásahy umělce a vliv přírodních jevů působí ve vzájemné neočekávané interakci.
Lak má malé povrchové napětí a vše, co na jeho ještě nezatvrdlý povrch spadne, hned klesne ke dnu, utopí se v něm. Rychle se na něm ale udělá škraloup, ze kterého lze prach snadno stírat. Vmíchané pigmenty v laku pod škraloupem neustále cestují a obraz mění svůj charakter. Částečky v jednotlivých vrstvách “probublávají“ nahoru a dolů a oku diváka se mohou zviditelnit až po mnoha týdnech. Moje práce tak probíhá ve zvláštním časovém režimu. Klasický malíř udělá stopu štětcem a hned vidí výsledek. Já naleju lak a až po měsících nebo letech se dozvím, jak bude obraz vypadat.
. . .
Rád mluvím o technologii vzniku svých obrazů, o fyzikálních a chemických procesech, které v nich probíhají. Baví mě vymýšlet metody, jak tyto procesy pochopit a využít při vzniku uměleckého díla. Trochu si hraju na vědce, využívám omyly, neustále se nechávám překvapovat. O významech se mi ale mluví hůř. Spíš mě zajímá poslouchat, co si o výsledných obrazech myslí ostatní, co všechno v nich dokážou vidět.
(Z rozhovoru Tomáše Pospiszyla s Milanem Houserem, Gravitační malba MH 2020)
