Autor byl starším bratrem významného sochaře a horolezce 60. let Valeriana Karouška. Vystudoval odbornou školu šperkařskou v Turnově, obor rytí drahokamů a skla. V Praze studoval malbu na Akademii výtvarných umění u profesorů Silovského a Holého. V 50. letech se věnoval civilistním motivům a existenciálním výjevům ovlivněným velkým vzorem Edvardem Munchem. V jeho tvorbě se od počátku 60. let objevovala inspirace Českým rájem kolem Jizery a podhůřím Jizerských hor v okolí Jablonce nad Nisou. Z počátku převažoval v jeho tvorbě realismus s prvky abstrakce, ze kterého se postupem času zformulovalo zcela abstraktní ztvárnění krajiny. V Karouškových obrazech jsou obsaženy pocity z přírody, z jejích proměn během roku.
Ladislav Karoušek byl členem skupiny M57, která sdružovala malíře a sochaře spíše spřízněné přátelstvím než nějakým pevným uměleckým programem. Jejími členy byli například Josef Jíra, Mojmír Preclík, Jiří Novák nebo Jaroslav Šerých. První samostatnou výstavu měl Karoušek v Praze roku 1960. V roce 1965 absolvoval studijní pobyt na Cejlonu. Tato cesta pro něho byla stěžejní a zásadně ovlivnila jeho další tvorbu. Pod vlivem místní kultury zapojil do svých obrazů fantastickou barevnost. Do roku 1970 často spolupracoval se svým bratrem sochařem Valerianem Karouškem, obzvláště na barevném pojetí jeho plastik. Nejen za Valerianova života spolu také často vystavovali.
Karoušek také realizoval mnoho výtvarných řešení v interiérech. Například v roce 1967 vytvořil návrh a také realizoval výzdobu vstupní haly Kulturního domu v experimentální obci Rovná na Sokolovsku. V roce 1977 dokončil výtvarnou výzdobu plaveckého bazénu v Písnici u Prahy.
Po dvou těžkých životních událostech, tragické smrti manželky sochařky Květy Kovářové (1966) a bratra (1970), se stáhl do společenského i tvůrčího ústraní. V myšlenkách i občasné tvorbě se zabýval melancholickými návraty do dětství. V 80. letech se plně etabloval jak umělecky, tak společensky. Věnoval se abstrahovanému zobrazování syrové krajiny Jablonecka a naopak malebné přírodě Českého ráje, na jejichž pomezí žil.
Aktuální výstava se soustředí na Karouškovu vrcholnou tvorbu, v níž odvážným a netradičním výtvarným řešením vzájemného vztahu člověka a krajiny, do níž zasahují civilizační jevy technické provenience, která se stává aktuální právě v dnešní době, v době, kdy se v malířství znovu hledá identita člověka jako součásti přírodního a vesmírného dění.
