Podzim života podnítil malířův zájem zvláště o biblická témata. Starozákonní i novozákonní motivy pojednával v duchu netradičního použití různých materiálů, takže díla můžeme nazvat asamblážemi, svéráznými kolážemi, reliéfy či prostorovými objekty. Zcela svobodně se pohyboval mezi různými kulturními tradicemi Evropy, oceňoval moudrost křesťanství, židovství nebo pravoslaví, aby poukázal na jejich jednotu v nejzásadnějších otázkách.
Dalším velkým tématem tohoto období byly vzpomínky na procestované země. Před divákem vyvstává částečně reálná podoba místa, částečně jeho nálada, především však střípky zážitku, úžas, obdiv a pocta minulosti i současnosti. Postřehy z cizích zemí paradoxně vedly k většímu ocenění prostředí, ze kterého Jíra pocházel.
Josef Jíra si svými pracemi vytvořil osobitý styl, kterým nahlížel život jako lidovou slavnost a zároveň i jako nekonečné pulzující drama plné velkých lásek, vášní i nenávistí. Jeho obrazy jsou listy z deníku sloužící k očistě duše, jsou zpovědí, v níž nešetřil sebe ani svět. Volil prostředky expresionismu a stal se dramatickým koloristou. Výrazné barevné akcenty traktoval a rytmizoval černou. Častoopakujícím se motivem široce rozevřeného oka vyjadřoval lidské tužby, sny, smutky, bolesti, ale i naděje.Ve vzácných momentech pociťované harmonie se ponořil do zázračné poetiky života a v duchu Marca Chagalla vytvářel obrazy milenců, náměstí v Benátkách nebo krajinu Maloskalska ve smyslu společného setkávání reálního světa a světa vzpomínek, metafor a symbolů.
