Autorské intervence pedagogů Katedry umění, Fakulty umění a architektury TUL v prostorách Oblastní galerie Liberec vytvářejí dialog a konfrontaci s díly ze stálých expozic a poskytují nové možnosti náhledu a interpretace. Hledání vztahů mezi samotným výstavním prostorem, návštěvníkem a uměleckými díly je spojující linkou všech představených umělců.
Seznam děl:
Jan Stolín, Předobrazy, 2022, Ventilátory, reproduktory, mikrofony
Záměrem této intervence, je rozšířit prožitek z pozorování uměleckého díla. Jde o jistý způsob augmentované reality. Návštěvník si prohlíží dílo, na němž starý holandský mistr zpodobnil rozbouřené moře a kolem hlavy mu šumí vítr.
Aleš Novák, Odložené boty, 2022, ready-made kožené boty
Bojíte se? Někdo Vás sleduje? Někdo se schoval v panelu, na kterém visí vzácná umělecká díla… Cílem této intervence bylo vyvézt návštěvníka z klidného, zadumaného stavu, vnést do prostoru novou energii.
Lukáš Dostálek, Jan Rouha, Pozastavení, 2020, webkamera, projektor, mini PC, projekce (adaptabilní)
„Čas je to, co se člověk neustále snaží zabít, ale co nakonec zabije jeho.“ (Herbert Spencer)
Koronavirová krize nám ukázala, jaké to je být izolován od přátel, rodiny, kulturního dění, od námi známé podoby světa. Svět většiny z nás se odehrával pouze doma na gauči, na internetu, v prostředí plném toxických zpráv. Tato instalace ukazuje, že žijeme, pouze pokud se hýbeme. Podstatný je pouze člověk, vše ostatní je neviditelné. Radost z pohybu, radost ze života, život v pohybu.
Petra Vlachynská, Bez názvu (Pocta D. CH.), 2022, Neodymový magnet a fólie, 40 × 40 cm
Instalace Petry Vlachynské volně levituje ve výstavním prostoru, propojuje místnosti, nutí diváka se zamyslet. Dílo je poctou Daliboru Chatrnému, jehož práce byla neustálým zkoumáním možností výtvarných prostředků a principů. Instalace je inspirovaná jeho objektem – Magnetickou skříní – který je ve sbírce galerie. Navzdory všem znalostem fyziky, zastavení objektu ve výšce působí na divákovu mysl jako malé kouzlo. Horizontální linie zakončená kruhovým magnetem se zastavuje těsně před „obrazem“, nekonkrétním měkkým objektem, který odkazuje ke všem fascinujícím uměleckým dílům.
Blanka Kirchner, Hodina plavání '87, 2022, fotografie
Hodina plavání, vzpomínka uložená ve zdech budovy. Boty vyzuté v předsíňce u vstupu do bazénové haly. Chodíme přes ně, občas je někdo rozkopne, občas o ně někdo zakopne, přidá další… Vzpomínka, která zůstane.
Jaroslav Prokeš, Adjust, 2022, zlatá rámová lišta, 2–3 m
Intervence Jaroslava Prokeše navazuje na řadu předcházejících site-specific instalací, i na výstavu, která proběhla v naší galerii v roce 2015, v níž Jaroslav Prokeš zachází s nehmotným, často na hranicích smyslových možností se ocitajícím, vyjádřením. V tomto smyslu pojímá výstavní prostor jako scénu, na níž demonstruje své přesvědčení, že i bezrozměrné či prázdné lze pojímat jako artefakt.
