Mezzotinta je hlubotisková grafická technika, která patří mezi ty nejnáročnější. Pro svoji časovou i fyzickou náročnost není autory v současnosti příliš vyhledávaná. Ovšem pouze díky ní lze dosáhnout malířského charakteru výsledného díla, a tak zaujímá mezi ostatními technikami výsadní postavení. Výstava v grafickém kabinetu chce prostřednictvím prací pěti grafiků představit různé podoby této opomíjené techniky. K výstavě vychází katalog. 31.května 2006 v 19:30 se uskuteční na zahradě Lidových sadů v Liberci performace Petra Nikla. Představení s opičkou, veverkou, podivnými nástroji a písničkami o všeličem pořádá Kulturní agentura ŠTĚK s podporou statutárního města Liberec. Více informací naleznete na www.stek.cz.
Až do 11. června 2006 bude výstavní prostor liberecké galerie patřit autorům, kteří se věnují náročné a dnes opomíjené grafické technice - mezzotintě. Prostřednictvím grafických listů Dalibora Smutného, Jana Híska a Petra Nikla se budou moci návštěvníci blíže seznámit s náročnou hlubotiskovou technikou, která dnes patří mezi ty méně využívané. Pro její časovou i fyzickou náročnost s ní pracuje jen omezený okruh grafiků. Ovšem odměnou za vynaloženou práci jsou díla s širokou škálou měkkých valérů dosahujících malířského charakteru, kterého lze docílit pouze použitím mezzotinty. Příbuznou technikou, která bude rovněž na výstavě představena, je rytina skoblinou. Skoblina je nástroj nepostradatelný při tvorbě matrice, z níž se tiskne mezzotinta, ale v tomto případě slouží skoblina jako rydlo. Příbuznost obou technik je předurčuje k tomu, aby se vzájemně kombinovaly. Rytinu skoblinou budou na výstavě zastupovat práce Magdaleny Vovsové a Ladislava Čepeláka. Nejvýraznějším představitelem mezottinty je v současné době Dalibor Smutný, který se jí intenzivně věnuje od počátku 90. let a v průběhu doby dospěl k téměř k dokonalému technickému zpracování. Stěžejním tématem jeho grafických listů jsou přírodní motivy viděné jako světelné snové objekty, ale zároveň tělesa s pevnou geometrickou strukturou. Jan Hísek upřednostňuje figurální motivy a ve svých pracích zobrazuje fantaskní světy, které zabydluje leckdy bizarními postavami. Grafické listy plné tajuplné atmosféry, připomínající díla Jana Zrzavého, jsou zpracované škrábanou mezzotintou, výjimečnou technikou, kterou využívá od roku 1991 jen on sám. Ač je Petr Nikl bytostný malíř, tak se občas věnuje i grafické práci. Mezzotinta mu vyhovuje pro svoje malířské vlastnosti a možnosti, jakých lze jejím prostřednictvím dosáhnout. Rytinu skoblinou představují práce Magdaleny Vovsové a Ladislava Čepeláka. Ladislav Čepelák již bohužel není mezi námi, ale přesto byl vybrán mezi vystavující pro svůj nepopiratelný význam pro českou grafickou školu. Na rozdíl od Ladislava Čepeláka, který si většinou vybíral náměty z přírody, které postupně abstrahoval, tak se Magdalena Vovsová věnuje tématu člověka a jeho duchovnímu životu. Výstavní projekt s názvem Současná mezzotinta si klade za cíl přiblížit divákovi noblesní a v minulosti velmi rozšířenou techniku, která například v 18. století sloužila k vytváření velkoformátových portrétů panovníků, ale v dnešní uspěchané době je zastíněna méně náročnými technikami. Díky svým výrazovým kvalitám, kterých nelze dosáhnout jinou grafickou technikou, si však zasluhuje pozornost i v dnes. Markéta Kroupová
