Přelom 60. a 70. let však způsobil, že se Pavel Šulc stáhl do ústraní a více se věnoval pedagogické činnosti. Malovat však nepřestal. Výběrová retrospektiva Pavla Šulce představí jak jeho známější krajinářskou polohu, tak i zcela neznámou experimentální tvorbu ze 60. let 20. století korespondující s dobovým vývojem.
Pavel Šulc se narodil 4. srpna 1932 v Lázních Bělohrad, v roce 1945 se přestěhoval do Liberce. Po absolutoriu gymnázia studoval na Pedagogické fakultě UK v Praze v letech 1951–1955 u prof. Cyrila Boudy, Karla Lidického a Martina Salcmana. Patří k představitelům severočeské krajinomalby, ačkoliv začínal jako malíř portrétů a figuralista. Na přelomu 50. a 60. let se jeho zájem obrátil k portrétování krajiny. Maloval náměty z Polabí, Mostecka, severních Čech, Jizerských hor a Podkrkonoší, často znázorňoval i průmyslovou krajinu s doly, mosty, dálnicemi a továrnami. V 60. letech, jako aktivní člen liberecké Skupiny 7, se zabýval abstraktními kompozicemi a strukturální abstrakcí. Ve stejné době se aktivně podílel na organizování výtvarného života místní pobočky krajské organizace Svazu československých výtvarných umělců. V 70. letech se cyklem Zahrady vrátil ke krajinomalbě, okrajově se věnoval také rostlinným zátiším a grafickým vedutám Liberce, příležitostně se vracel k portrétům a figurálním kompozicím. V 80. letech se účastnil čtyř mezinárodních krajinářských sympozií. Mezi jeho významné obrazové cykly patří cyklus Metamorfózy severočeské krajiny I-III, který vznikl v letech 1976-1986. Dlouhá léta působil jako pedagog, nejdříve na základní škole, později na Lidové škole umění v Liberci. Zemřel 26. února 1991 v Liberci.
