Otto Stein se narodil 23. ledna 1877 v Žatci, v židovské, německy mluvící rodině. Po ukončení libereckého gymnázia a pobytu v Itálii se v roce 1900 zapsal do soukromé výtvarné školy ve Vídni. Poté navštěvoval Akademii výtvarných umění v Karlsruhe, kterou 1903 absolvoval v ateliéru Ludwiga Schmid-Reutta. Už jako ženatý se v roce 1903 usadil s rodinou v Praze a zapsal se do ateliéru Hanuše Schwaigera na Akademii (1903–1906). Jeho neklidná duše však toužila po dalších poznáních a cestách. Do počátku první světové války pobýval střídavě v Karlsruhe, Drážďanech, Paříži nebo Mnichově, stal se členem Nové mnichovské secese. Po vzniku nového československého státu přijal československé občanství. V létě 1919 odjel do Berlína, a v následujících letech se zúčastnil několika výstav v Německu. Námětově v jeho díle převažovaly portréty a krajiny, ke kterým hledal inspiraci v blízkém i vzdálenějším okolí Berlína, především na pobřeží Severního moře. V roce 1924 se usadil v Chemnitz. Podařilo se mu prosadit svá díla do významných německých výstavních síní, stejně jako soukromých a veřejných sbírek, jako byla například pražská Moderní galerie (nynější Národní galerie v Praze) či chemnitzské městské sbírky. Období nastupující rasové nesnášenlivosti se nevyhnulo ani Steinovi. Do Prahy, kam se po roce 1933 uchýlilo mnoho německých Židů, se vrátil v září 1935. V červenci 1942 byl deportován do Terezína. Tábor opustil 30. května 1945. Po válce našel Stein na dva roky útočiště v rodině Williho Nowaka. Ačkoli měl československé státní občanství a byl Žid, který prošel koncentračním táborem, díky mateřské řeči němčině byl považován za Němce. V roce 1951 pak nakonec zvolil za své poslední působiště Frýdlant v Čechách. Činný byl do podzimu 1958, potom se jeho zdravotní stav začal rapidně zhoršovat. Otto Stein zemřel 29. listopadu 1958 ve věku 81 let. V liberecké sbírce se nachází sedm obrazů a sedmdesát prací na papíře – kreseb tužkou, akvarelů a kvašů. Ačkoli se Steinovo dílo dochovalo pouze sporadicky (kolekce v liberecké galerii je početně největším souborem v evropských veřejných sbírkách), lze konstatovat, že Steinův výtvarný rukopis patří k těm poměrně jasně identifikovatelným. Intimní krajinomalby, portréty a zátiší jsou charakteristické svou jednoduchou linií a tlumenou barevností v převážně hnědých a šedých odstínech.Až na výjimky nepodlehl žádnému z mnoha moderních směrů první poloviny dvacátého století. Na výstavě budou prezentována díla z 20. – 50. let 20. století – krajiny severního Německa, momenty z Terezína, květinová zátiší a portréty – která je možno v takto ucelené podobě vidět poprvé po téměř 50. letech. Anna Habánová, M.A. V Liberci 6. 1. 2006
