Kdybychom pro díla členů Skupiny 42 hledali rozhodující společné téma, městské periferii se nevyhneme. Zrcadlí se v dílech malířů a grafiků Kamila Lhotáka, Františka Grosse, Františka Hudečka, Bohumíra Matala, Jana Smetany, Karla Součka i fotografa Miroslava Háka. Fenomén městské periferie byl v meziválečném Československu a v Protektorátu Čechy a Morava ozvláštnění případem Prahy, kde se očekávání obyvatel jejích předměstí naplňovala zejména po roce 1930 mnohem pomaleji, než oni sami očekávali ve 20. letech minulého století. Výsledkem byly četné stopy ekonomického boomu, které zůstaly opuštěné a zapomenuté v lokalitách, kam tehdy ještě rozvoj města v plné síle nedospěl.
Tovární komíny uprostřed nedokončené zástavby, opuštěné ohrady, rezavějící stroje v polorozpadlých kůlnách, tramvajové linky končící v polích, reklamní nápisy na výrobky, jejichž producenti neustáli ekonomickou krizi, to vše tvořilo podstatnou složku ikonografie Skupiny 42. Východiskem autorů je kulturně historický přístup k tématu městské periferie v českém prostředí od 20. do 40. let 20. století. Výstavní projekt „Nostalgie periferie“ těží z velkého souboru děl členů Skupiny 42, který tvoří součást sbírky OGL. Přistupuje k tématu předměstí šířeji a zahrnuje i díla předchůdců a současníků Skupiny 42, stejně jako bohatý kontextuální materiál (fotografie, ukázky dobových periodik, reklamních letáků apod.).
