Už nyní Vám můžeme napovědět, že barevník (malé počáteční písmeno) je odborný termín, který používají grafici a tiskaři při své práci. Označuje plochu či místo stroje, které nanáší na povrch tiskové desky rovnoměrnou vrstvu barvy. Barevník je tvořen řadou různých válců (roztírací, navalovací). Čím více jich zařízení obsahuje, tím je tisk kvalitnější a stálejší. V přeneseném významu použil toto slovo Mikoláš Axmann k pojmenování své liberecké výstavy, která představuje jeho nejnovější práce. Jak lze tušit, tak zásadní roli v nich hraje barva.
Mikoláš Axmann (nar. 1955 v Prostějově) patří mezi řadu vyhraněných autorů, kteří si již dávno našli svoji cestu. Je to celoživotní propagátor „starých médií“ a především tisku z plochy – litografie. Tato technika stála u zrodu průmyslového tisku, ale jak dokazuje právě třeba Axmann, tak se v ní dá stále volně a invenčně tvořit. Mikoláš Axmann se litografii věnuje už od 80. let a od poloviny let devadesátých dokonce provádí velkoformátové tisky na plátno bez použití tiskařského lisu. Jak námětově, tak i formálně se však Axmannova tvorba stále proměňuje. K současné barvou hýřící poloze připomínající tvorbu nepoučených laiků nebo dětí Axmann dospěl přes černobílé gestické tisky připomínající kaligrafii nebo soubor Skriptorium, v němž vycházel z pojmu „horror vacui“ vztahujícímu se ke gotickému umění. Ve Scriptoriu všechny svoje práce zahltil spletí postav, dějů a významů. Vždy však autor směřuje k abstrahovaným kompozicím, které tvoří komplikované změti čar. Výsledkem je ale vždy práce s velice přesvědčivým výrazem a silným obsahem.
Pro libereckou výstavu připravil Mikoláš Axmann zcela novou kolekci tisků. Jedná se o kamenopisy ilustrující knihu básní Jeana Tardieu Pane!, Pane!. Axmann je následně částečně použil ve své autorské knize s hravými básněmi tohoto francouzského autora, jejíž název obměnil na Pan a Pán. Tato bibliofilie získala v březnu tohoto roku Cenu časopisu Grapheion v soutěži Grafika roku 2008. Návštěvníci výstavy v Oblastní galerii tak budou mít příležitost si jako první prohlédnout oceněnou autorskou knihu, resp. její obrazový doprovod.
Akad. mal. Mikoláš Axmann vystudoval Akademii výtvarného umění v Praze, konkrétně ateliér grafiky Ladislava Čepeláka. V průběhu let byl častým hostem grafických workshopů a to jak běžný účastník, tak i jako lektor. V Čechách to byl zejména „Velký formát“ ve Valticích a ze zahraničních pobytů byly nejvýznamnější ty v Mexiku, Německu nebo Belgii. Axmann je činný zároveň jako pedagog. Má za sebou pětileté působení na VŠUP, kde založil litografickou dílnu, ale nyní už několik let působí v Ústavu umění a designu na ZČU v Plzni, kde rovněž školí mladé grafiky. Kromě samotných kamenopisů nebo kamenotisků, jak sám svoje práce nazývá, je také autorem několika autorských knih a teoretických úvah na téma grafika a litografie. Za svoji práci byl odměňován především v prestižní soutěži Grafika roku. Kromě řady samostatných výstav absolvoval mnoho grafických přehlídek a za zmínku rovněž stojí jeho členství ve skupině CORPORA S, s níž vystavuje v současnosti nejčastěji. Jedná se o skupinu přátel ze studií na pražské Akademii, kteří tuto neformální skupinu založili už v roce 1985. Axmann se setkává s ostatními členy skupiny (D. Černý, J. Mikeska, M. Šarše, P. Šlegl, P. Štěpán) v tématech, které ale výtvarně řeší každý po svém. Jejich tvorba se točí kolem hledání napětí mezi tělem a duchem, abstraktnosti barvy a světla, povrchu a hloubky. Členové svoji skupinu často jinotajně pojmenovávají jako Corpora (lat. tělíska, těla) starců, samotářů nebo snivců.
Přijďte se tedy přesvědčit, že barevník – místo pro barvu – nemusí být pouze technickým názvem, ale také přehlídkou expresivních, ale přesto velice kultivovaných grafických listů jednoho z našich nejzajímavějších grafiků střední generace.
