Josef Führich se narodil v roce 1800 do rodiny malíře-řemeslníka Wenzela Führicha v Chrastavě. V 17 letech odešel za podpory Kristiána Kryštofa Clam-Gallase studovat na pražskou Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho hlavním působištěm se ale stala zejména Vídeň. Jeho život a tvorba byly o Oblastní galerii Liberec předastaveny rozsáhlou výstavou a monografií v roce 2014.
Jeho tvorba zůstávala dlouho spojená s tímto regionem, kam dodával oltářní obrazy malované pro místní objednavatele. Hlavních úspěchů a ocenění však dosáhl v Praze a posléze v Římě a Vídni, kde se stal profesorem historické malby. Přímo v Liberci byl připomenut na sklonku svého života, výstavou pořádanou roku 1875. Při této příležitosti také věnoval do muzea nyní vystavované předlohové kartóny Živlů určené pro část výzdoby katolického kostela ve čtvrti Neubau (Altlerchenfeld) ve Vídni, postaveného v letech 1848–1853 a kompletně vymalovaného podle Führichových návrhů do roku 1861.
Původní počet kartónů zahrnoval vždy dvojici andělů ke každému z Živlů a navíc jeden dekorativní medailon s cherubem. Führich Živly vyobrazil jako polopostavy andělů držících různé atributy. Personifikace vycházejí z tradičních vyobrazení ukázaných ve výstavě na příkladu grafik Martina Engelbrechta. Bezprostřední vizuální odkazy k přírodním cyklům a jevům - jako vítr, plameny a kouř, vodní hladina či zem s bohatou vegetací - však Führich nahradil převážně liturgickými předměty v rukou andělů. Pojetí cyklu podřídil celkové umělecké koncepci výzdoby kostela, kde byl zdůrazněný soulad s řádem světa stanoveným křesťanskou vírou a náboženskými rituály, které neovladatelné přírodní síly – živly – usměrňují.
Na postavách andělů na první pohled zaujmou atributy, které je volně spojují s tradičními personifikacemi cyklů čtyř elementů. Mezi ty byly od starověku zařazovány Země, Vzduch, Oheň a Voda. Představa živlů odkazovala na prvopočáteční, nezkrotné a často ničivé přírodní síly, které člověk nedokáže ovládnout. Jednotlivé živly byly považovány za základní prvky hmotné existence světa i člověka. Skrze jejich působení se vysvětlovaly také lidské temperamenty.
Výstava je doplněna čtyřmi grafickými listy barokního malíře Martina Engelbrechta (1684-1756). Tento cyklus představuje příklad staršího, tradičního vyobrazení alegorií živlů v evropském umění.
