Letadla jsou technickým vyjádřením přírodních zákonů a jejich elegance je ryze funkční záležitostí. Kromě toho, že umožňují překlenout obrovské vzdálenosti, nabízejí člověku možnost nahlédnout tam, kde vládne neohraničenost. Atmosférické obrazy Jiřího Nepasického usilují o totéž – vytvořit možnost zažít si povznesení a procítit vizuální a energetické záznamy kosmického divadla.
Jiří Nepasický, narozen v roce 1934 ve Velkých Hamrech, absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru profesora Stanislava Libenského, jeho diplomovou prací byla rozměrná skleněná mozaika. Během života vystřídal řadu výtvarných oborů, pracoval jako sklář, grafik, typograf, malíř, kreslíř a dokonce i karikaturista. Jako výtvarník dotvářel architektonické realizace, kupříkladu plastiky pro sídliště v Jablonci nad Nisou, pomník na vojenském hřbitově v Liberci, pískovaná okna pro svatební síň v Zábřehu či obrazové panneau do národního podniku Perla tamtéž v délce až patnáct metrů. V 90. letech minulého století se Jiří Nepasický angažoval při vzniku nových svazů výtvarných umělců, jeden čas byl místopředsedou Unie výtvarných umělců v Praze i členem v poradním sboru ministerstva kultury. Poté své zkušenosti nabízel jako výtvarný pedagog na Střední uměleckoprůmyslové škole v Jablonci nad Nisou i na Technické univerzitě v Liberci.
Tvorba Jiřího Nepasického je od roku 1975 spjata s městem Liberec. Přibližně ve stejné době byly hlavním námětem jeho obrazů elegantní kovoví ptáci, kteří naplňují odvěkou touhu člověka po volném pohybu napříč prostorem. Proč právě letadla? Jiří Nepasický k tomu říká: „Letadla díky svému tvaru jasně dávají najevo svou povahu a charakter. Břichaté dopravní kolosy jsou starostlivě bručící čmeláci a mrštné akrobatické letouny jsou vlaštovky svištící vzduchem v elegantních křivkách.“ Z hlediska výtvarného se jedná o geometrickou stylizaci létajících strojů, která často ústí do abstraktní polohy. Autor používá technicistní estetiku a prvky lettrismu, aby se co nejvíce přiblížil dokonalosti a účelnosti skutečné karoserie letadel. V dalších plánech tvorby se již dostává ke slovu geometrická konstrukce, řazení, fázování a dělení jednotlivých elementů.
Poetický konstruktér
Obrazy s náměty letadel jsou doplněny rozměrnými plátny „meteorologických“ obrazů, jejichž námětem jsou proměny světla v různých denních i ročních dobách, víření a pohyb vzduchových částic. Hlavním předmětem malířova zájmu se přibližně od roku 2004 stávají mimořádné povětrnostní jevy v podobě vzdouvajících se či opalizujících světel, bouřlivá oblaka i vítr. V jednu chvíli se zdálo, že jediným námětem obrazů Jiřího Nepasického se stane bílé světlo, které zároveň tvoří i sjednocuje svět, sen mnoha moderních malířů. Avšak v roce 2011 vznikl obraz Pyramida, který svým krystalickým tvarem anticipoval stereometrické formy obrazů vzniklých v posledních dvou letech. Podnětem pro posledně uvedená díla byly geologické dějiny země v době vytváření vysokých pohoří.
