V širokém vějíři různých výtvarných disciplín je možné spatřit obrazy, sochy, kresby a grafiky, ale i architektonické návrhy, medaile, šperky, realizace grafického designu, fotografie, světelné instalace i nová média.
Jiří Dostál vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru prof. Stanislava Libenského. Zpočátku pracoval jako návrhář Jablonexu, později jako samostatný výtvarník. Jeho sochy zdobí několik měst v severních a východních Čechách, Liberec a Jablonec nad Nisou nevyjímaje. Více je však známý jako malíř a medailér. V sedmdesátých a osmdesátých letech se stal výraznou a v určitém ohledu i dominantní osobností tzv. libereckého uměleckého okruhu. Od roku 1990 působil jako pedagog na SUPŠ v Jablonci nad Nisou, v letech 1991–2012 jako její ředitel. Zasloužil se o rozšíření studijního zaměření školy o nový obor propagační design a o zavedení Vyšší odborné školy se studijním oborem ražená medaile a mince. Ve všech oborech nabídl studentům prohloubenou výuku v malířské a kresební přípravě i v dějinách výtvarného umění. Přispěl ke vzniku partnerství s evropskými školami skla designu a medailérství, spolupracoval na rozvoji kulturně společenských vztahů měst Jablonec nad Nisou a bavorským Kaufbeuren. Paralelně se aktivně věnoval medailérství a v současnosti patří mezi nejvýznamnější české medailéry. Je držitelem Ceny města Jablonec nad Nisou Pro Meritis.
Soustavná práce ve škole dovolovala Jiřímu Dostálovi věnovat se ve volném čase pouze medailérství a kresbě, práce s kamenem byla časově příliš náročná, proto se jí s plnou intenzitou začal zabývat až po skončení pedagogického působení. Současná výstava až na výjimky představuje zcela nové a nevystavené plastiky vzniklé po roce 2012.
Osou výstavy jsou velkoformátová srdce vytvořená z různých druhů mramoru a hadce. V tvarování plastik Jiří Dostál volně vychází z anatomické stavby, aby poukázal na složitost tohoto orgánu, ale i na jeho zranitelnost a křehkost. Tvarovou dokonalost a částečně leštěný povrch plastik vyvažují místa, jež jsou ponechána neopracovaná, odřená, poškrábaná a odlomená. Využívá i vady kamene a praskliny tak, aby se podpořilo napětí mezi oběma póly, tzn. mezi konkrétností a přirozenou hrubostí a amorfností kamenů. Další motivy pro své plastiky autor čerpá zejména z velkých kapitol italského umění, z nichž si vybírá zejména témata novozákonní, které mu rezonují s vážností a trvanlivostí kamene.
Motiv srdce též spojuje Jiřího Dostála s vystavujícími. Mezi nimi jsou jména známá i méně známá, z těch proslulejších malířů můžeme uvést Vladimíra Vélu, Zdeňka Trse, Davida Hanvalda a Filipa Dvořáka. Významné sochaře zastupuje Josef Šafařík, autor obřích multimediálních projektů pro veřejný prostor a festivaly světelného umění, medailéry Josef Oplištil, Vojtěch Dostál, Jitka Jelínková a Petra Lamačová-Čánská, šperkaře Martin Jošt Pouzar, který připravil přímo pro tuto výstavu konstruktivistickou plastiku vysokou 360 cm, a skláře Ingrid Račková. Výstavy se účastní jedna z nejžádanějších fotografek v Čechách, Lucie Robinson, a výčet uzavírá jméno biatlonistky Gabriely Koukalové, která si i v náročném programu profesionální sportovkyně nachází čas pro výtvarnou tvorbu. Její medaile doplňují tři křišťálové globy, které získala v posledních letech ve Světovém poháru.
Výstavu doprovází plastika s názvem Diagonála autorů prof. Mariana Karla a Josefa Šafaříka umístěná před budovou galerie. Ve večerních hodinách (16.45–21.45) ji oživuje světelná animace.
Nad výstavou převzali záštitu hejtman libereckého kraje Martin Půta a primátor statutárního města Jablonec nad Nisou Petr Beitl.
K výstavě byl vydán katalog v rozsahu 84 stran a unikátní pamětní medaile, kterou vydala Česká mincovna.
.jpg)
.jpg)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
