Jaromíra Němcová náleží k výrazným představitelům generace sochařů osmdesátých let 20. století. Mladí absolventi uměleckých škol, kteří nastoupili na scénu v průběhu poslední dekády společenské nesvobody se obraceli k tradici moderního sochařství, především k figuraci a navazovali na ni. Jejich názor se utvářel v reakci na prázdný formalismus oficiální linie, s níž se setkávali při značně strnulé školní výuce. Dnes již Jaromíra Němcová, stejně jako její vrstevníci Jan Ambrůz, Michal Blažek, Michal Gabriel, Marius Kotrba, Pavel Míka, Stefan Milkov, Jiří Plieštik, Jaroslav Róna či Ladislav Sorokáč představují vyzrálé osobnosti současného českého umění. Po gymnaziálních studiích zvolila Jaromíra Němcová cestu akademické průpravy v sochařském ateliéru Stanislava Hanzíka, kterou však významně doplňovaly neoficiální aktivity, například účast na letních pracovních setkáních v opukovém lomu v Praze-Přední Kopanině, nebo alternativní konfrontační výstavy. Její sochařskou tvorbu charakterizuje lapidárně a sošně cítěný monumentální tvar a volné přecházení mezi figurálním a architektonickým tvaroslovím. V roce 1989 byla Jaromíra Němcová přizvána na obnovené sympozium v Hořicích v Podkrkonoší a od té doby se pravidelně zúčastňuje vybraných sochařských setkání v kameni i ve dřevě. Vedle monumentální sochařské tvorby si Jaromíra Němcová na začátku devadesátých let našla další cestu sebevyjádření – věnuje se tisku grafických listů. Ve své grafické tvorbě kombinuje klasické postupy (linoryt, suchá jehla, hlubotisk) s netradičními technikami (otisky plechových šablon a různých jiných materiálů). Volně tak navazuje na tradici české experimentální grafiky šedesátých a sedmdesátých let. Její grafickou tvorbu charakterizuje nápaditost a otevřenost. Ve svých pracích vytváří několikanásobné soutisky a tematické cykly, variující jeden konkrétní námět. Soustředí se na uspořádání celku a ověřuje vztahy jednotlivých částí. Jaromíra Němcová se nebojí rozvinout kompozici na neobvykle rozměrné ploše, ve výběru měřítka grafických listů projevuje značnou odvahu a velkorysost. Tyto prvky jsou charakteristické i pro její sochařskou tvorbu. Sochy a grafiky Jaromíry Němcové žijí v inspirativním vztahu. Kromě monumentálních rozměrů jim je často společná i námětová stránka, to když autorka zpracovává dané téma jak tiskem v ploše, tak tvarováním materiálu v prostoru. V posledních letech si rovněž odnáší zajímavé impulsy z prostředí restaurátorské školy, kde se zblízka setkává se starým uměním.
