Návod na přežití je procesuální platforma určená pro lidi s rozmanitými zkušenostmi, ale stejným zájmem: mít možnost v těžkých životních situacích najít podporu a také společně vytvářet alternativní podpůrné sítě pro ostatní. Vznik platformy iniciovala Alma Lily Rayner v rámci svého projektu pro Cenu Jindřicha Chalupeckého 2020, která se uskutečnila v galerii PLATO Ostrava. V rámci platformy se setkaly i přeživší sexuálního násilí, zástupkyně romských žen, trans-komunity, lidé se zkušeností se závislostí nebo s psychiatrickou hospitalizací a další ostravské aktivistky a aktivisté. Spolupráce této polyfonie hlasů je současně kritikou stávajícího (institucionálního) systému péče a jeho limitů.
Projekt pro Oblastní galerii v Liberci představí videoinstalaci vzniklou na základě společného čtení zástupkyň a zástupců platformy Návod na přežití. Každá účastnice*účastník nabízí část sebe. Každá*ý přišla*přišel přečíst text, který považuje za důležitý pro vlastní postoje. Někdo jej napsal svými slovy, někdo si vypůjčil slova jiných. Všichni se setkali, aby přeměnili mlčení v kolektivní akci.
Účastnice a účastníci: Andrea Tobolová, Mirka Slívová, Jakub Černý (čte Johna Donnea), Magdalena Šipka, Elena Gorolová, Martin Novák (čte Donnarda Whitea), Alex Sihelská, Radek Sabacký (čte Bell Hooks), Ladislav Fabian, Tess (čte Václava Hraběte), Bára Vidomská (čte Anastázii Klemensovou), Zuzana Fialová, Alex Vonsík a Alma Lily Rayner (čte Audre Lorde)
Kamera: Michal Blecha, Ivan Svoboda
Zvuk: Jakub Černý
Překlad do češtiny: Olga Pek, Martin Novák
Překlad do angličtiny: Františka Schormová, Veronika Pehe
Bio:
Alma Lily Rayner (*1984, Tel Aviv) je původem izraelská umělkyně a aktivistka žijící v Praze. Je absolventkou pražské Akademie výtvarných umění, studovala také na UMPRUM a FAMU. Absolvovala rezidenční pobyty například v rámci Q21 Artists in Residence ve Vídni nebo v ateliérovém programu kulturního prostoru Nová Cvernovka v Bratislavě. Práce Rayner se zabývá sociopolitickými tématy spojenými s otázkou genderu, traumatu a neviditelných forem násilí. Přestože jsou její projekty velmi osobní, jsou svázané s dlouhodobým výzkumem a zpochybňují dominantní mocenské systémy. Umělkyně pracuje s různými digitálními médii, audiovizuálním „zbytkovým materiálem“ a textem nebo mluveným slovem. Svou práci přesahující často do veřejného prostoru představila v Praze, ale také v Berlíně, Paříži, Jeruzalémě nebo Benátkách. Je spoluzakladatelkou spolku Barvolam.
