Historická opona turnovského divadla

V roce 2018 zahájilo Muzeum Českého ráje v Turnově práce na projektu, díky němuž bylo schopno restaurovat řadu významných předmětů ze sbírek historie, etnologie, umění a také významnou část kolekce kramářských tisků (přibližně třináct tisíc kusů) z tzv. Scheybalovy sbírky.

Jedním ze zásadních artefaktů z historické části muzejní sbírky, který byl v rámci zmíněného projektu restaurován, je původní divadelní opona, která vítala turnovské návštěvníky od samých počátků v roce 1874 otevřeného stálého divadla zřejmě až do roku 1935, kdy byla nahrazena novou neutrální oponou z tmavočerveného plyše.

Jedná se o dílo úctyhodných rozměrů 757 × 482 cm, které však není signováno a ani přesně datováno, a je s podivem, že o oponě mlčí dokonce i kroniky turnovských ochotníků. Jediným, kdo její autorství přiřknul Josefu Macourkovi, je pozdější kronikář města a regionální badatel Karel Kinský. Pokud by tomu tak bylo, patřila by turnovská opona zřejmě k jeho posledním dílům, neboť zemřel 31. srpna 1874 – tedy pár měsíců po otevření turnovského divadla v únoru 1874. Josef Macourek, pražský malíř dekorací a krajinář, se jako spolupracovník řady ochotnických spolků z Pojizeří (je doložen jako autor dekorací v Mladé Boleslavi, v Jaroměři, Nymburce i jinde) skutečně nabízí. Zřejmě tedy on do těchto obřích rozměrů rozpracoval velmi precizní dílo turnovského malíře Michala Bělohlávka, absolventa pražské akademie, který je autorem předlohy opony... a její autor nemusel Turnov ani navštívit.  

Význam opony nespočívá pouze v tom, že se jedná o první oponu turnovského stálého divadla, ale významná je i svým námětem. Jedná se totiž o čtvrtý nejstarší dochovaný celkový pohled na město a pro badatele může být cennou už jen tím, že lze rozpoznávat střešní krytiny turnovských domů. (Poznáváme, že na konci 19. století stále ještě dominovaly šindelové střechy, následované pálenou taškou a tu a tam se objevovala i břidlice).

Vzhledem k tomu, že turnovské muzeum má ve svých sbírkách obdobný pohled na město, jehož autorem je jistě již zmíněný Michal Bělohlávek a který je i přesně datován (26. září 1857), lze srovnáním těchto dvou vyobrazení sledovat i rozvoj města. Nacházíme různé přístavby a nástavby domů, objevily se první komíny turnovských továren, uprostřed města začal fungovat dřevozpracující podnik, který je zde doposud a stejně je tomu tak i v případě továrny na provaznické výrobky, která je na oponě zachycena v podstatě ještě jako novostavba (komplex v levé části obrazu).

Restaurování opony měl na starost akademický malíř Jiří Látal se svým týmem, který měl svou prozatímní restaurátorskou dílnu na půdě mlýna Sárovec nedaleko Vysokého Mýta. Tam byl dostatek prostoru, kde bylo možné rozměrné dílo celé rozbalit a pracovat na něm. Původní uložení opony, vzhledem k jejím rozměrům, nebylo šťastné, a proto se musel restaurátor nejprve vyrovnat s řadou záhybů a přehybů, které současně poničily i malbu opony. Kresba se po zákroku restaurátora stala čitelnější a dostala také zřetelnější obrysy. Poté přišla na řadu dubláž (nažehlení) na nové plátno stejné struktury a gramáže jako originál a následné vypnutí na nový konstrukčně vyhovující vypínací rám, kde byla opona v defektech tmelena a retušována. Na závěr byla z důvodu ochrany přelakována.

S jejím stálým vystavením bylo v počátku počítáno ve foyer, které má vzniknout při realizaci přístavby turnovského městského divadla. Pokud by vše šlo alespoň trochu podle plánů, mohli by se návštěvníci turnovského divadla pohledem na nově restaurovanou oponu potěšit zhruba v horizontu tří až čtyř let. Ale to vše je ještě ve hvězdách. Nyní se s ní mohou návštěvníci seznámit v prostorách Oblastní galerie Liberec, protože nejvíce oponám sluší, když visí a jsou vidět.

 

David Marek,
vedoucí oddělení historických sbírek Muzea Českého ráje v Turnově