Díky spolupráci Oblastní Galerie v Liberci a pražské Galerie Litera mají návštěvníci jedinečnou možnost shlédnout grafická díla světově uznávaných umělců.
Častým tématem tvorby jmenovaných osobností byla absurdita válečných konfliktů, a z toho plynoucí pocit existenciální úzkosti i krize lidí, žijících v neustále se proměňujícím a křehkém světě. Umělecká činnost se pro ně stala klíčem k odkrytí vnitřních pocitů, ale i zrcadlem nastaveným tváři společnosti.
Tito autoři reagovali na události abstraktními i expresionistickými obrazy, které vycházely z nitra umělců. Nebo situaci formou kritického realismu ironizovali.
Grafickému kabinetu bude dominovat dílo německého neo-expresionisty A. R. Pencka. Výrazové umění - expresionismus byl s několika výjimkami především německou záležitostí. Směr vznikl na počátku 20. století. Po skončení druhé světové války se rozvíjí ve formě abstraktního expresionismu a v 80. letech 20. století se objevuje jako neo-expresionismus. Nevychází ze zobrazení skutečnosti, ale ze subjektivních pocitů autorů.
VYSTAVUJÍCÍ UMĚLCI
Joseph Beuys (1921 - 1986)
Nejvýznamnější člen mezinárodní umělecké skupiny Fluxus (60., 70. léta 20. století) usiloval o zrušení hranic mezi uměním a životem. Svými projekty, objekty a instalacemi narušoval společenskou realitu. Na politické a společenské události reagoval např. založením vlastní politické strany. Beuys byl považován také za filosofa a vizionáře.
Adolf Frohner (1934 - 2007)
Adolf Frohner byl rakouský malíř, grafik a sochař. V 60. letech 20. století odcestoval díky stipendiu do Paříže, kde se seznámil s tvorbou Nových realistů. Působil ve vídeňském akcionalismu, hnutí, které útočilo na společenská tabu. Stálým motivem Frohnerovy tvorby se stalo násilí, často znázorňované prostřednictvím ženských spoutaných těl.
Hermann Nitsch (1938)
Rakouský umělec Hermann Nitsch je spojen s vídeňským akcionalismem. Excesivní forma akčního umění 60. let 20. století měla rozbíjet společenská, sexuální i náboženská tabu. V čele tohoto hnutí stálo Nitschovo Divadlo Orgií-Mystérií, které svými představeními poukazovalo na potlačení lidských pudů a zmrzačení individua. Jeho akce nechávají pudům a touhám volný průchod.
A. R. Penck (1939)
A. R. Penck, vlastním jménem Ralf Winkler se narodil v Drážďanech. Silně ho poznamenal zážitek z dětství, kdy prožil vybombardování svého rodného města. Motivy války později promítá do své tvorby. Jeho dominantním médiem se stala malba, ale má zkušenosti z oblasti sochařství, zajímá se o hudbu, film nebo přírodní vědy. Penckova tvorba je silně ovlivněna neo-expresionismem.
Wolfgang Petrick (1939)
Německý autor Wolfgang Petrick byl členem berlínské Galerie Grossgörschen 35 (60. léta 20. století). Umělecký program skupiny umělců sjednocených kolem galerie, se zaměřoval především na kritiku probíhajících válek a násilí. Sociálně kritickým tématům zasvětil svou práci. Petrick používal k vyjádření svých názorů formu karikatury.
Sigmar Polke (1941 - 2010)
Sigmar Polke se narodil v polském městě Oleśnice. Kvůli komunistickému režimu emigroval v roce 1953 do západního Německa. V 60. letech 20. století byl jedním ze spoluzakladatelů umělecké skupiny Kapitalistischen Realismus. Ta se kriticky stavěla proti tzv. socialistickému realismu a reagovala na konzumní život kapitalistického západu. Polkeho tvorba byla ironická a provokativní.
Dieter Roth (1930 - 1998)
Dieter Roth, švýcarsko-německý autor se proslavil uměleckými knihami, sochařskými objekty nebo obrazy, které vytvářel z tlejících materiálů. Svou obsesivní tvorbou radikálně kritizuje dobu. Pocit beznaděje vyjadřuje kresbami a grafikami, které jsou plné jeho divoké energie.
Antonio Tàpies (1923)
Španělský malíř a grafik Antonio Tàpies je jedním z nejvýznamnějších žijících světových umělců. Autodidakt, přední představitel informelu začal v 50. letech 20. století experimenovat s řadou materiálů, které používá do svých obrazů. Jeho tvorba je spojována s tašismem a abstraktním expresionismem.
Mark Tobey (1890 - 1976)
Americký malíř Marc Tobey byl jedním z hlavních představitelů lyrického expresionismu a akční malby. Svou techniku postavil na duchovních zkušenostech zen budhismu a čínské kaligrafie. Proces malby chápal jako způsob meditace.
