Osobitá tvorba českého Němce Erwina Müllera dochovaná v Oblastní galerii Liberec a několika soukromých sbírkách v Čechách vznikala ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Její značná část byla v pohnutých dobách po konci druhé světové války zachráněna před zničením především díky malířovu přátelství s Čechem Jaro Beranem, prvním ředitelem liberecké galerie.
Erwin Müller se narodil 1. dubna 1893 do rodiny libereckého tiskaře a majitelky obchodu s papírenským zbožím. Po libereckém gymnáziu nastoupil na podzim roku 1913 na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Studia, přerušená válkou, kdy byl nasazen na italské frontě, dokončil v roce 1918. Po krátké studijní cestě se natrvalo usadil ve městě pod Ještědem. První zásadní prezentace jeho díla proběhla v říjnu roku 1922, kdy spolu s dalšími místními malíři – Alfredem Kunftem, Hansem Thumou a Rudolfem Karaskem – vystavoval v rámci první výstavy nově vzniklé skupiny Oktobergruppe v Severočeském muzeu. Přestože se pravděpodobně držel spíše stranou a vedl staromládenecký život, nese řada jeho maleb signaturu E.M.O.G., kterou stvrdil svou příslušnost k progresivnímu a apolitickému uměleckému názoru Oktoberguppe. Poklidné Müllerovo liberecké bytí narušil politický vývoj po roce 1933 a zejména pak po roce 1939. Poslední relevantní podložená zmínka pochází z ledna 1945. Dobu bezprostředně předcházející strávil jako nuceně nasazený voják wehrmachtu na ruské frontě na Krymu. O letech následujících, až do smrti v dubnu 1978, nevíme takřka vůbec nic.
Limity pro zpracování první Müllerovy monografie jsou dány především neexistencí archivního materiálu, díky kterému by bylo možné zrekonstruovat jeho životaběh na pozadí dochované tvorby. V té se cyklicky opakuje několik námětů, u kterých můžeme předpokládat existenci konkrétních předloh. Jedná se především o černovlasou „bezejmennou“ dívku s typickým dobovým účesem, Erwinovu „femme fatale“, anebo postavy sedláků zasazených do reálií severočeské krajiny. Erwin Müller byl ovlivněn dobovým vývojem na poli realistické malby, především novou věcností. Své obrazy, kresby a grafiky s figurálními a krajinnými náměty situoval do bezprostřední blízkosti města pod Ještědem. Městský a venkovský život na pomezí sociálního civilismu a ruralismu zachycoval s humorem a nadsázkou sobě vlastní.
Na základě rešerší k projektu Mladí lvi v kleci je dnes možné Müllerovo dílo s jistotou zhodnotit jako nadprůměrně kvalitní, srovnatelné s nejvýraznějšími solitéry z regionů, jako byli např. Paul Gebauer ze Sosnové nebo Karl May z Rýnovic. Zpracování a zhodnocení výjimečné umělecké osobnosti Erwina Müllera napomůže k pochopení vývoje německočeského výtvarného umění, k pojmenování jeho základních vývojových principů a k zařazení meziválečné liberecké scény do kontextu středoevropské malby sledovaného období.
Výstavu doprovází stejnojmenná monografie, jejíž součástí je soupis dochovaného nebo reprodukovaného díla. Její text vznikl v rámci projektu podpořeného Grantovou agenturou České republiky, GAČR P409/12/0756 „Ušlechtilá soutěž obou národů“, dějiny uměleckého spolku Metznerbund v Čechách, řešeného na Technické univerzitě v Liberci. Na jejím vydání se dále podílela Oblastní galerie Liberec a nakladatelství Arbor vitae. Výstavu podpořil také Česko-německý fond budoucnosti.