Spiritualita je touha po absolutnu. Je to cesta hledání a schopnost poznávat svět. Pokud budeme člověka chápat v kontextu transcendentální filosofie, tak jak ji v 18. století rozvíjel Immanuel Kant, tak k němu přistupujeme jako k subjektu zkoumající možnosti každé zkušenosti, kdy člověk nemůže věc vidět či slyšet jinak něž v prostoru a v čase. Právě ono zpřítomnění prostřednictvím smyslů bylo od dob I. Kanta v 20. století doplněno o jazyk a jeho struktury, které ovlivňují naše poznání. Každé poznání je tak subjektivní a jeho předmětem je smyslově uchopitelný svět. Hledání transcendentálního vnímání světa se stalo klíčovým momentem výstavy Spiritualita slovenské umělkyně Doroty Sadovské a irské umělkyně Alannah Robins. Spiritualita a tělesnost je ukryta v jejich tvorbě, avšak pokaždé z jiného subjektivního uměleckého pohledu. Dorota Sadovská v Liberci prezentuje spiritualitu z kontextu křesťanské ikonografie. V jejím díle spiritualita přímo vychází z tělesnosti, kdy lidské tělo není překážkou, ale zprostředkovatelem na cestě k spirituálnímu poznání. Kojící Madona či zobrazení svatí zde prezentují náboženskou rovinu spirituality z pozice světce – člověka. Lidské tělo Dorota Sadovská uchopuje jako hmotu, tak jako nositele silného gesta a emoce. V případě ikonografického programu také jako nositele atributů. Lidská kůže je zde transformována na malířské plátno, které je prořezáváno až zraňováno. Intimita tělesnosti je prezentována ve své čistotě a zranitelnosti, ale o to více je čitelná a komunikativní i skrze jasnou barevnou škálu třech primárních barev: tmavě modré, jasně žluté a červené barvy. Oproti tomu Alannah Robins přistupuje ve své tvorbě k transcendentálnímu více s pokorou k přírodě. Pozoruje ji a vnímá. Současně ji fascinuje metamorfóza, jako jistý druh splynutí s přírodou či proměny, která je přírodě vlastní. Transcendence bývá často spojována s duchovním či intelektuálním růstem. Alannah ji dává do kontextu výkladu francouzského filosofa Maurice Merleau-Pontyho, který ve 20. století zdůraznil význam lidské tělesnosti a transcendenci očistil od náboženské či intelektuální zkušenosti. Současně autorka také pracuje s Heideggerovou „světlinou“ (lichtung), kterou chápejme jako bytí samo. V kontextu fenomenologie 20. století ji můžeme vztáhnout na proces tázaní se na cestě hledání absolutna. Býti uprostřed je klíčové, ale také hloubka polohy, kde stojíme je jistým zaujetím perspektivy a dle M. Merleau-Pontyho pohybem těla formujeme krajinu vnímatelného. Právě dílo M. Merleau-Pontyho se stává signifikantním momentem interpretace prezentovaného díla Alannah, ve kterém nám otevírá různé horizonty bytí. Alananh Robins v Liberci rozvíjí sérii kreseb černých vran inspirovanými Ovidiovými proměnami, kdy transformace je vnímána jako určitý druh transcendence ticha či umlčení a černá jako symbol negativních zpráv. Asamblážové objekty jsou jistým odkazem na artefakty lidské činnosti a vyřezávané objekty pracující s pronikáním světla stínu nás vtahují do přírody s jasnými odkazy na hloubku krajiny M. Merleau-Pontyho.
Dorota Sadovská je etablovanou slovenskou umělkyní, která na uměleckou scénu vstoupila již v 90. letech minulého století jako solitér. Od té doby ráda nabourává klasické schéma závěsného obrazu a vstupuje s ním do prostoru a vytváří obrazové instalace. Současně pracuje s médii fotografie, videa a kresby. Její dílo by se dalo charakterizovat dvěma tematickými okruhy: tematizace tělesnosti a zájem o křesťanskou ikonografii. Dorota Sadovská je absolventkou VŠVU v Bratislavě a École Nationale des Beaux Arts ve francouzkém Dijonu. Alannah Robins je irskou intermediální umělkyní, která vystudovala National College of Art and Design v Dublinu. Působí v Irsku a Švédsku. Zaměřuje se na svět mytologie, kdy se nechává pohltit svým okolím. Ve své tvorbě hojně využívá intuice a pozorování. Kurátorská koncepce vznikla s důrazem na médium kresby s přesahy do intermediální tvorby. Výstava uvádí dvě autorky v dialogu formou děl vytvořených přímo pro daný prostor.
Lenka Sýkorová
KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA VÝSTAVY ONLINE ZDE
.jpg)
