Cestu přirozené obnovy a osobité krásy přírody hledá Dagmar Šubrtová na výstavě Někdy z dálky doléhá vše

Sochařská práce Dagmar Šubrtové je protikladem ke stereotypnímu myšlení žen sochařek, neboť ji zajímá tvrdá, hutní a těžká práce se svařováním. Jako umělkyně pracuje nejčastěji s fenoménem site-specific a kontextuálně využívá specifickou černou matérii Kladenska, s nímž je celoživotně spojena, uhlí.

„Je věčnou pozorovatelkou, která se po dlouhá léta snaží pochopit onu krajinu a její příběh, na který pohlížíme s averzí, avšak sama autorka v něm nachází kreativní potenciál. Haldy jsou prostě specifické – jsou to skládky hlušiny vytěžené při dobývání černého nerostu nebo při průmyslových pracích před zahájením těžby kamene, ale jsou také objevné, dávají útočiště pro mnoho dalších organismů z řad fauny a flory, a proto je mají rádi různí badatelé, a to i z řad umění,“popisuje východiska autorky kurátorka Tereza Záchová.

Není náhoda, že spojujícím prvkem sochařské práce Dagmar Šubrtové je původ materiálů – tedy jakási historie, nalezení a transformace. Recyklace je ve výstavě silným prvkem, kdy odpadním ready-mades dává nový život a přeměňuje je do fragmentů stromů, větví
a keřovitých seskupení. Metafora k živé hmotě, křehkosti a dlouhověkosti tu stojí v protikladu k „pošmourným“ materiálům, jež nám evokují nejen environmentální aspekt lidského počínání, ale poukazují též na politickou éru průmyslových zón. Nutí nás klást si obecnou otázku: jaký vlastně máme vztah k přírodě a krajině kolem nás?

Galerijní expozice má v sobě několik vrstev neboli krajinných plánů, a proto je důležité na celkovou expozici pohlížet jako na celek. Důležitým symbolem jsou ve výstavě dva skleníky. První odkazuje k zašlé síle a stabilitě, jež vystřídal úpadek a rozpad. Ve druhém skleníku naopak nacházíme začínající život. Jsme svědky toho, že regenerace jako hnací síla dokazuje, že i v těžkých, až neobnovitelných podmínkách najde příroda svoji přirozenou cestu k obnově. Poslední místnost korunuje životní síla. To, co se v předešlé místnosti skleníkového skeletonu odehrávalo po milion geologických let, zde autorka uchovává a konzervuje v odlitcích schránek opisujících těla živých, existujících rostlin, které Šubrtová našla na samotných kladenských haldách.

K výstavě vychází katalog. Výstava Dagmar Šubrtové je v Oblastní galerii Liberec k vidění od 14. června do 13. října. Otevřeno je každý den, vyjma pondělí, od 10 do 18 hod.