Ovlivněn tehdejšími informelními tendencemi pražské výtvarné scény a filozofií existencialismu přešel postupně od fotografie krajiny Boubínského pralesa a Jizerských hor k fotografii umělecky výtvarné.
Krajinné atmosférické celky vyměnil za detaily ztrouchnivělých kmenů, rozpraskané kúry, struktur zdí a kovů. Hledal symbolická znamení, kterým dával osobním fotografickým procesem a příznačnými názvy nový filozofický význam. Jeho tvorba byla zastoupena na mnoha individuálních a kolektivních výstavách u nás i v zahraničí. Jako teoretik a pracovník Oblastní galerie v Liberci přispíval do odborných časopisů a deníků. Byl jedním z prvních fotografů u nás, kteří začali spolupracovat s architekty a podílel se na zapojení monumentální fotografie do veřejných interiérů.
Vyšly mu dvě monografie a jeho dílo má velký význam nejen na liberecké výtvarné scéně, ale právem patří do historie vývoje československé fotografie 20. století.