Snem většiny českých rodin je individuální rodinné bydlení. Přes nesporné výhody tohoto způsobu bydlení nelze opomenout, že se jedná finančně náročnou variantu bydlení, která se nadto nesmazatelně a nevratně zapisuje do naší krajiny. Již v průběhu 20. století se objevoval názor, že uzavírání se do čtyř stěn individuálního bydlení nás spíše omezuje, než osvobozuje. Snahou skupiny progresivních architektů byl pravá opak – zapojit jednotlivce a rodinu do většího společenského celku a využitím společných – dnes bychom řekli sdílených – služeb uspořit čas a prostředky na bydlení. Dnešní trend sdílení svým způsobem omezuje pocity osamělosti, dává prostor pro vzájemnou výpomoc, komunikaci a setkávání.
Výstava nás zavede k architektonickým pokusům první poloviny 20. století, které se snažily kolektivní bydlení definovat architektonickou formou. Kritická reflexe těchto pokusů může být inspirací pro dnešní přemýšlení o podobách sdíleného bydlení.
Výstava bude určena jak pro širokou veřejnost, která koncept kolektivního bydlení vůbec nezná, ale stejně tak pro odbornou veřejnost, která může naopak výsledky předchozích desetiletích zpracovat v současných projektech sdíleného bydlení.
Zajímavou sekcí výstavy je část věnovaná tzv. domům hotelového typu vznikajících od šedesátých do osmdesátých let minulého století, a jež dosud nebyly nikdy souhrnně představeny. Tuto sekci doplní vzpomínky pamětníků.
Výstava chronologicky sleduje historické etapy vývoje kolektivního bydlení, přičemž v každé etapě je vyzdviženo jedno či několik dominantních témat (sociologických, politických, architektonicko-urbanistických).
Výstava vznikla v Muzeu umění Olomouc (kurátoři Klára Jeništová, Hubert Guzik a Lenka Kužvartová) a partnersky se podílí Oblastní galerie Liberec a Alšova jihočeská galerie.
.jpg)