Michael Bílek, rodák z Turnova, strávil v Petrovicích u Ústí nad Labem větší část svého života. Kromě volné tvorby se věnoval restaurátorské činnosti a realizacím pro veřejný prostor, obojímu zejména v Krušnohoří, mezi Ústím nad Labem a Chomutovem. Pracoval s nejrůznějšími materiály: kovem, kamenem a sádrou, základní sochařovou hmotou. Na konci šedesátých let v tomto materiálu vytvořil své první sochařské portréty. Jeho stěžejní práce však vznikly ve dřevě v petrovickém ateliéru. Cestu k němu objevil velmi brzy po absolutoriu na pražské Akademii výtvarných umění. V průběhu více než padesáti let volné tvůrčí činnosti i jeho dřevění lidé prošli určitým vývojem. Zpočátku robustní, masivní práce nahradily v době pozdější hmotově odlehčené skulptury. Jejich spojujícím elementem byla lidská duše. Při nahlédnutí do Bílkova světa barevných „panáků“ se střetneme se vzájemným propojením jednotlivých postav, s promyšlenou polychromií a symbolikou – křesťanskou, společenskou, rodinnou. Pro Michaela Bílka nebyla primárně důležitá krása, což lze vyčíst z viditelných stop po nástrojích či nezamaskovaných spojích. Mnohem zásadnější pro něho byla výpověď výjimečných lidských duší, které objevoval svými nástroji v jilmovém dřevě.
Michael Bílek se svou tvorbou nevřadil zcela do proudu postmoderních sochařských přístupů. Odkojen na vlně nové figurace, zůstal po celé své tvůrčí období věrný realistickému znázornění. Hodnota jeho tvorby spočívá zejména v kontinuálnosti uměleckého názoru a konzistentní umělecké kvalitě.
Výstava vznikla na základě monografického zpracování díla Lenkou Medkovou ve spolupráci Muzea města Ústí nad Labem a Oblastní galerie Liberec.
