Výstavní projekt Jana Pfeiffera zpracovává téma snu, který zde byl podpořen galerijními prostory bývalých městských lázní. Tedy minulou přítomností vodní hladiny a možností fyzické i mentální hygieny. Návštěvníci jsou zde vtaženi hned při vstupu, kdy jsou konfrontováni s modelem snu, který je vizuálně propleten kresebnou linií na jeho bílém povrchu. Změna stavu vědomí je zde demonstrována čekárnou, kdy pomalu ale jistě přestáváme rozeznávat, co je fikce a realita. Další kóje nás vtahují do stavu hlubokého snění a pomyslně si užíváme koupele, kontemplace a relaxace. Ocitáme se, co každou chvíli nad hladinou a pod hladinou, plaveme. Cítíme chvění vodní hladiny a najedou si uvědomujeme absurdnost celé situace, protože v reálu procházíme galerijním prostorem. V úzkém průhledu se nám naskytne ubíhající pohled do renesanční zahrady s palácem kdesi mezi stromy. Nepatřičně jsou zde rozmístěny skříně, ze kterých v pravidelných rytmech vystupuje veselá společnost. Mezi akcemi je v zahradě klid, občas se ozve tiše páv. Zahrada zachycuje eden, krajinu iluze a bezpečí. Bůh je zde přítomen jako obraz světa, eden nám připomínají lidské figury a odkaz na palác šlechticů pak sociální entitu. Veškeré odklonění od reality je zde povoleno a samotné asociace jsou jen na divákovi.
Jan Pfeiffer absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér Jiřího Příhody a Ateliér hostujícího pedagoga Zbigniewa Libery). Ve své tvorbě zkoumá prostor a také pohyb či statický stav v prostoru, který ovlivňuje na naše vnímání. Jeho vyjadřovacími prostředky jsou kresba, animace, objekt, instalace, performance a video. Spojujícím článkem jeho díla je tvarosloví, podoba věcí ve vztahu k jejich každodennímu významu. Kresbu Jan Pfeiffer chápe jako autonomní médium, které se v průběhu 20. století infiltrovalo do dalších vizuálních médií. Autor působí také jako vysokoškolský pedagog, filmový výtvarník či jako architekt výstavy.
Autorkou fotografií je Markéta Bendová
