Výstavy - Archiv výstav - Oblastní galerie V Liberci
HLEDAT
  
1

30. 05. 2011 – 15. 10. 2011

Nizozemské malířství 16.- 18. století

30.5.-15.10.2011

Prostory novorenesanční vily Oblastní galerie v Liberci nedovolují současné vystavení všech galerijních sbírek, sbírka nizozemského malířství 16.-18. století je proto v současné době uložena v depozitáři. Vzhledem k tomu, že Oblastní galerie zapůjčuje obrazy francouzské krajinomalby 19. století na výstavu do muzea v partnerském městě Augsburk, rozhodli jsme se dočasně uvolněný prostor zaplnit výběrem děl z divácky přitažlivého „zlatého věku nizozemské malby".

Komentované prohlídky: 4.6., 7.7. a 4.8., vždy v 17.00 hodin.

Obrazy liberecké sbírky nizozemského malířství 16.-18. století mají trojí původ - nákupy, převody a soukromé sbírky. Největší část obrazů byla zakoupena v 60. letech 20. století zásluhou tehdejší ředitelky dr. Hany Seifertové, několik obrazů přibylo prostřednictvím nákupů i v pozdějších letech, poslední obraz byl zakoupen v roce 2000. Část děl pochází z velkých šlechtických sbírek, jeden obraz, pravděpodobně nejvzácnější, pochází ze sbírky slavného libereckého sběratele Heinricha von Liebiega.

V 16. století Nizozemí tvořilo sedmnáct provincií, patřících Španělsku. Sedm severních provincií (Frísko, Gelderland, Groningen, Holland, Overijssel, Utrecht a Zeeland) se v roce 1581 odtrhlo od Španělska, avšak to je fakticky uznalo až v roce 1609. Pojem nizozemské umění zahrnuje obě části krajiny, jak provincie severní (dnešní Nizozemsko, někdy také Holandsko), tak i jižní (dnešní Belgie, jejíž umění se označuje jako flámské). Největším přínosem holandského umění 17. století je rozkvět takových druhů malířství, které v Itálii byly označeny jako pittura minore, nižší malířský druh. Takto se především označovala krajinomalba, ale i v přeneseném slova smyslu i zátiší a žánrové malířství. A právě tyto tři druhy vycházející z domácí realistické tradice našly v Holandsku velké uplatnění. Slovo realistický zde není úplně přesné, protože tehdejší malíři při kompozici obrazu kombinovali studium podle skutečnosti s určitými slohovými schématy. Nicméně přesto se jim podařilo prosadit jasné směřování k realismu, na které pak navázali zvláště krajináři 19. století.

Kromě typických holandských krajin (Pobřeží moře od Woutera Kniffa) či marin se v liberecké sbírce nacházejí i italizující krajiny s figurální stafáží flámského původu a rozměrný Pohled na Paříž Cornelise Beelta namalovaný pravděpodobně podle grafické předlohy.

Zátiší jako samostatný umělecký druh se emancipovalo v polovině 16. století právě na území Nizozemska. Existuje celá řada nejrůznějších druhů zátiší, časově nejstarší jsou kuchyňská a trhová zátiší, následují zátiší jako symbolická vyjádření jednotlivých měsíců nebo ročních dob, zátiší vyjadřující pomíjejícnost (Zátiší s knihou a lebkou zvané Vanitas Jana Davidsze de Heema), lovecká, která se výstižně nazývají nature morte, květinová (Zátiší s květinami Eliase van der Broecka) a další. Nejtypičtější zátiší pro Holandsko první poloviny 17. století byly stilleven - jednoduché prostřené stoly s nádobím, sklenicemi, příborem, jídlem a ovocem. Takovým v liberecké sbírce je například Zátiší s poháry, hrozny a vlašskými ořechy Jana Jansze van de Velde.

Žánrové malířství, tzn. výjevy z denního života nižších i vyšších společenských vrstev, dosáhlo v nizozemském malířství 17. století svého vrcholu. Každý druh měl své jméno, společnost při zábavě, hospodské výjevy, výjevy z trhů, z vojenské služby, ze života sedláků a podobně. Několik zajímavých ukázek se nachází i ve sbírce Oblastní galerie, například veselá společnost Sedláků v krčmě Bartolomea Molenaera nebo reprezentativní Setkání před patricijským domem od Thomase Heeremanse.

Menšinovým druhem námětů nizozemské malby jsou starozákonní a mytologické náměty. Obojí lze v liberecké kolekci nalézt.

Typický nizozemský obraz 16. století dokazující hluboký obdiv severských manýristů k dílu Leonarda da Vinci a jeho následovníků představuje Svatá rodina s Janem Křtitelem, Alžbětou a Zachariášem.

Věříme, že ukázka nizozemského malířství 16.-18. století tzv. malých mistrů potěší pravidelné i občasné návštěvníky galerie. Až na výjimky se zde nenacházejí zvučná jména, přesto se jedná o zajímavou kolekci minuciózních obrazů s podmanivou atmosférou, které v jedné linii reprezentují ukázky jednotlivých malířských druhů a žánrů, v druhé připomínají hlavní centra nizozemského malířství jako byly Amsterodam, Antverpy, Haarlem a další. Parafrázujíc Karla Čapka můžeme říct, že obrazy nizozemského malířství jsou formátem malé, ale vysoké anebo alespoň dobré úrovně. A „dělat dobré a řádné věci, jež něco vydrží: to znamená dělat dějiny".

Další obrázky se nacházejí v sekci stálé expozice

http://www.ogl.cz/stale-nizozemi.php

 

 

 

 ZPĚT NA ARCHIV VÝSTAV