Výstavy - Archiv výstav - Oblastní galerie V Liberci
HLEDAT
  
1 2 3 4 5 6

22. 09. 2011 – 11. 12. 2011

Carpe diem / Ivo Křen

linoryty - Ivo Křen

Ivo Křen (nar. 1964) patří mezi nejpozoruhodnější současné linorytce. Z jeho prací čiší radost, kterou autor zažívá při jejich tvorbě, při vrstvení jednotlivých barev. Práce pozitivně naladěné stejně tak jako autor - hédonik vynikají svou barevností, která vzniká několikanásobným soutiskem a někdy i kombinací linorytu s monotypem. Téma pro svou práci autor hledá především v přírodě - zajímají ho struktury, barvy, nálady.

Ivo Křen je členem sklářské skupiny Rubikon, se kterou pravidelně vystavuje a je jejím teoretikem. Vedle své grafické práce působí jako kurátor sbírky skla ve Východočeském muzeu v Pardubicích.

Úryvek z rozhovoru autora s kurátorkou Boženou Vachudovou, červenec2011

(celý text je publikovaný v katalogu)

 Vytvářel jste mnohobarevné linoryty. Co Vás fascinovalo na tak mnoha barevných soutiscích? Vždyť se jedná o mimořádně složitý technicko-řemeslný postup?

 Navíc, v naší kolotavé a rychlé přítomnosti najednou pracujete v jiném čase, s jinou „rychlostí" - pomalu, pečlivě, soustředěně, tak jak to vyžaduje každá další nová barevná fáze linorytové kompozice.Fascinovala mne svoboda a možnost až téměř malířského přístupu. I když směřujete k předem stanovenému výrazu, můžete rozvíjet volnou práci v okamžitém ovlivnění barevným mezistavem.  Lákala a láká mne stále působivost plošné barevnosti vedle těkavých struktur, které zároveň porušuje očekávání klasické prostorové výstavby perspektivy. Na složitost si člověk zvykne, nic není bez práce. Technika soutisků je bohatá na výrazy a krásná. V linu existuje možnost udělat rozmáchlé gesto - v úderné mohutné ploše i v drásavě razantním způsobu rytí. Ale tato technika poskytuje svými postupy i možnost jakési uklidňující kontemplativní práce, řádu cesty, který rytím tisíců vrypů a vrstvením barev naplňujete. Toto akceptování pomalého postupu práce jako existujícího řádu věci má v sobě i při veškeré eventuální vizuální expresivní dynamice výsledného projevu velkou vnitřní sílu a klid. A rozhodně bych nechtěl pominout v celém tom „zdlouhavém procesu" moment opakovaného užívání si radosti z toho „zázraku", kdy se s každou barvou něco rodí pod rukama, koresponduje to s představovými obrazy ve fantazii, proměňuje se, nabízí mnoho různých cest jak dál.... Prosté, bez velkých filosofií, opojné.

Mnohokrát v názvech Vašich děl zaznělo slovo „zahrada". Nejenom v přímém významu určitého pozemku, jak jsem zvyklí, např. na zahradu kolem domu, také na zahradu školní, zahradu klášterní či zámeckou zahradu - park, ale ovšem i ve smyslu zahrady dávné, bájné, či dokonce zahrady duše, zahrady milenecké, přátelské....

 Zahrada je pro mne určitý zástupný termín přírodní situace a není tedy nutně vázán jenom na zážitky z uměle stylizovaných kompozic. Je to pro mne i pouhé drobné zákoutí vegetace, prolínajících se spletí. Jako „zahradu" vytvářím obecně prostor působící dojmem místa zklidnění vnímání, zvýšené citlivosti pro uvědomování si drobných krás - třeba struktur a samotné skladby barevných akcentů. Může mít své stylizované odkazy na konkrétní předmětné reálie, ale ve své podstatě ho vnímám jako svého druhu abstraktní kompozici.

Co Vás láká na inovativní kombinované technice - linoryt na monotypu. Mohl byste také, pokud to není tajemství, objasnit celý tvůrčí postup?

Monotypové podklady mne lákaly odlišností charakteru oproti rastrům zpracovaným klasickým rytím. Obvykle jsem je dělal navalováním. Vytvářejí prostorově abstraktní, nedefinovatelné prostředí pro vlastní tisk s mnohem přesněji definovanou kresbou linií a ploch. Jako výrazový prostředek je však hodlám používat nadále pouze v omezené míře, jako lokální doplněk, kdy výrazněji vynikne jejich odlišný charakter, než když sloužily jako celoplošný podklad pro tisk lina. I když, uvidíme, kam mne cesta zavede.

K výstavě vychází katalog vydaný ve spolupráci s Galerií umění v Karlových Varech, příspěvkovou organizací Karlovarského kraje

http://www.gallery.cz/gallery/cz/ivo-kren-vystava.html

 

 

 

 ZPĚT NA ARCHIV VÝSTAV