Výstavy - Archiv výstav - Oblastní galerie V Liberci
HLEDAT
  
1 2 3 4

01. 10. 2009 – 06. 12. 2009

Monika Immrová

Tvary

Liberecká galerie se už v 60. letech orientovala na výstavy sochařské a v posledních letech se snaží na tuto úspěšnou tradici navázat. Rovněž její grafický kabinet po dlouhá léta hostí přehlídky děl na papíře, jak bardů české výtvarné scény, tak i mladších a ještě tolik neokoukaných autorů. Dílo Moniky Immrové do této výstavní koncepce skvěle zapadá, protože ho vyváženě tvoří jak sochy, tak grafické listy.

Těžko říci, která jmenovaná tvůrčí oblast je autorčina stěžejní. Pro ni samotnou je důležitější patrně sochařina, kterou i vystudovala v letech 1995-2001 v ateliéru J. Zeithammla na pražské Akademii, ale její grafická tvorba je natolik suverénní, že za její prací sochařskou neztrácí ani v nejmenším krok.

Monika Immrová je z rodu autorů, kteří přistupují k tvorbě zodpovědně a poctivě. Její práce stojí na skvěle zvládnutém řemesle a citu pro tiché monumentální formy a kompozice. Divák při pohledu na její tvorbu ve větším celku má možnost sledovat pomalý a soustředěný vývoj a jemné proměny, které se děly nenápadně a vždy v přímé návaznosti na předchozí práce. Grafické kompozice Moniky Immrové jsou čisté a silné a v naprosté většině vyvedené jen v černé lince nebo prostých sametových objemech vytvořených škrábanou akvatintou. Pevně vystavěné kompozice čar a geometrických linií rozpracovává do souborů, které v sobě mají vnitřní logickou vazbu. Ne vždy však opouští konkrétní motivy. Příkladem jsou soubory Nádoby a Madony, v nichž jasně rozeznáváme obrysy předmětů a postav. Stejně tak i ostatní tisky, většinou pojmenované Bez názvu, Předměty nebo Konstrukce, jsou provedené s pečlivostí zkušené grafičky. Dosavadní grafické dílo tvoří kompaktní celek, který působí honosně, oduševněle a meditativně.

Stejně tak by se dalo hovořit o autorčiných plastikách. Prosté objemy střídmě barevně pojednané, občas doplněné jemným dekorem v podobě červené, modré nebo zelené linky, dokládají vynikající autorčino plastické cítění. Syrové matriály, které používá, občas pokrývá vrstvou plátkového zlata, jehož lesk kontrastuje s tichou prostotou ostatních děl. Betonové, bronzové nebo dřevěné objekty Moniky Immrové, chtělo by se říci, ve své posvátné vyrovnanosti, odkazují až k antické tradici.

Tato výstava měla premiéru ve velkorysejším pojetí v Letohrádku v Ostrově nad Ohří, který spravuje karlovarská galerie a představovala dosud největší přehlídku její tvorby. Zdejší komorní reprízu můžeme vnímat jako ochutnávku z kompaktního díla Moniky Immrové, v němž grafiky a plastiky spolu velice souzní a tvoří těsný dialog.

Je nasnadě, aby se letošní rok díky uskutečněným výstavám stal pro autorku bilanční. Nechme se překvapit jakými kroky se bude její v mnoha ohledech výjimečná tvorba ubírat v budoucnu.

 ZPĚT NA ARCHIV VÝSTAV