Výstavy - Archiv výstav - Oblastní galerie V Liberci
HLEDAT
  

30. 09. 2004 – 28. 11. 2004

Maxmilián Pirner (1854-1924)

Mezi pohádkou a skutečností

Oblastní galerie v Liberci připravila ve spolupráci s Galerií výtvarného umění v Chebu výbor z díla Maxmiliána Pirnera (1854-1924), malíře a dlouholetého profesora pražské Akademie výtvarných umění, který byl generačním vrstevníkem a v mnoha případech i osobním přítelem řady umělců z tzv. generace Národního divadla, mimo jiné například Mikoláše Alše, Jakuba Schikanedera, Josefa Tulky, Františka Ženíška aj.

Oblastní galerie v Liberci připravila ve spolupráci s Galerií výtvarného umění v Chebu výbor z díla Maxmiliána Pirnera (1854-1924), malíře a dlouholetého profesora pražské Akademie výtvarných umění, který byl generačním vrstevníkem a v mnoha případech i osobním přítelem řady umělců z tzv. generace Národního divadla, mimo jiné například Mikoláše Alše, Jakuba Schikanedera, Josefa Tulky, Františka Ženíška aj. Maxmilián Pirner se narodil ve staré plzeňské, německy mluvící rodině a jeho otec, soudní rada, před otevřením soukromé advokátní praxe v Plzni, působil nejdříve v Sušici a v Lokti. V Sušici se M. Pirner také dne 13. února 1854 narodil. Po pražských (1872-1874) a vídeňských (1875-1879) akademických studiích ve Vídni zůstal a po řadu let zde pracoval, a to až do roku 1887, kdy byl povolán na místo učitele na Akademii výtvarných umění v Praze (speciálka pro žánrovou malbu). V roce 1896, po zestátnění pražské Akademie, byl jmenován profesorem a vedl zde ateliér figurální malby. Jeho pedagogické působení bylo mimořádně ceněné. Pirnerovo rozsáhlé malířské dílo bylo sice ještě ideově zakotveno v neoromantismu, avšak po formální i obsahové stránce předjímalo některé aspekty symbolismu a vyzařovalo podněty doceněné zejména uměleckou generací následující. Stopy jeho vlivu jsou zřejmé například v raném díle sochaře Františka Bílka nebo malířů Jana Preislera či Maxe Švabinského. K nejznámějším Pirnerovým pracím, jejichž častou inspirací byl svět pohádek, legend, pověstí a mýtů, nepochybně patří v několika verzích existující cyklus na motivy prastaré německé pověsti o Hansi Heilingovi z Loketska, vážící se ke skupině bizarních skalních útvarů v údolí Ohře nedaleko Lokte, které dal literární podobu německý romantický básník Theodor Körner, a která inspirovala německého romantického hudebního skladatele Heinricha Marschnera k napsání stejnojmenné opery s premiérou v Berlíně roku 1833. Výstava se, stejně jako podzimní výstavy v letech minulých, koná v rámci XIII. ročníku festivalu Uprostřed Evropy - Mitte Europa, jehož mottem je dialog kultur.

 ZPĚT NA ARCHIV VÝSTAV