Stálé expozice - Francouzské malířství 19. století - Oblastní galerie v Liberci
HLEDAT
  
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Francouzské malířství 19. století

Součástí odkazu Heinricha von Liebiega bylo také třicet dva olejomaleb a pět akvarelů francouzské krajinomalby 19. století. Stálá expozice představuje díla příslušníků tzv. barbizonské školy a kolekci deseti obrazů Eugèna Boudina.

Název barbizonská škola byl vybrán podle francouzského města Barbizon ležícího padesát kilometrů jihovýchodně od Paříže. Ve třicátých letech 19. století se zde usadila skupina krajinářů, jež se v prostředí fontainebleauského lesa snažila o nové chápaní přírody ve výtvarném umění. Barbizonci se inspirovali anglickou a holandskou krajinomalbou; jejich hlavním tématem byl les a lesní zátiší. Začínali malovat či kreslit přímo v plenéru a časem došli k tomu, že celou malbu v přírodě i dokončili. V zacházení se světlem usilovali o přirozené světelné relace a často volili nízký horizont nabízející iluzi identity s vlastním viděním. Snažili se vytvořit „portrét krajiny“ zachycením přirozeného výseku krajiny v různých denních dobách. Tím vším učinili výrazně posunuli vývoj francouzské krajinomalby směrem k realismu. Uvolněním malířského rukopisu a zachycením přírodních nálad se zase přiblížili k impresionismu. Barbizonská škola je v Oblastní galerii představená obrazy umělců jako např. Charles-Francoise Daubigny, Narcisso Virgilio Díaz de la Peńa a Théodore Rousseau. Soubor sedmnácti obrazů Eugèna Boudina (1824–1898) nacházející se ve sbírkách galerie není pouze nejpočetnější mimo území Francie, ale také jedním z nejcennějších. Eugèn Boudin byl malíř proměn atmosféry na pobřeží Normandie, Bretagne, ale i v Belgii, Holandsku a v Itálii. Jako učitel Monetův a účastník první výstavy impresionistů v roce 1874 patří přímým předchůdcům impresionismu. Charles Baudelaire mu věnoval dlouhou a slavnou pasáž ve své kritice Salonu 1859: „Pan Boudin nám ve svých obrazech… předestírá nesmírná kouzla vzduchu a vody… Všechna tato oblaka fantastických a zářivých forem, ty saténově černé nebo fialové oblohy, ty smuteční či taveným kovem zářící obzory, všechny ty hloubky, všechny ty skvosty mi stouply do hlavy jako opojný nápoj…“.

Barbizonská škola měla velký význam pro vznik individuálně odlišných typů krajinomalby, podnítila vznik tzv. náladového impresionismu na území dnešního Rakouska a Maďarska a výrazným způsobem ovlivnila také českou krajinomalbu, zejména Wilhelma Riedela a Antonína Chitussiho, dílem také Karla Purkyně, Soběslava Pinkase a Václava Brožíka.

  ZPĚT NA STÁLÉ EXPOZICE