Dílo měsíce - Oblastní galerie v Liberci
HLEDAT
  
červen 2012

Portrét situace, 1965

Jiří Valenta (6. 8. 1936 - 11. 7. 1991)

kombinovaná technika, plátno, 130 x 89,5 cm

značeno vlevo dole J. V. 65

inv. č.: O 1086

Jiří Valenta studoval na Vyšší škole uměleckoprůmyslové v Praze (1951–1953). Jako mimořádný talent mohl již po dvou letech přestoupit na Akademii výtvarných umění, kde dále studoval u profesorů Miloslava Holého a Karla Součka (1953–1959). V roce 1961 se stal členem neoficiální skupiny abstraktních malířů s názvem Konfrontace. (První výstava Konfrontací v březnu roku 1960 se konala v jeho ateliéru v Praze-Libni.) V roce 1968 emigroval do Německa, nejdříve do Hof Dodau u Eutinu v severním Německu, v roce 1970 přesídlil do Plönu. Nadace Emila Noldeho v Seebüllu mu poskytla v roce 1971 prestižní roční stipendium. Od roku 1972 žil v Kolíně nad Rýnem, kde se zabýval propagační grafikou. Po polovině 70. let přestal malovat a začal se věnovat fotografii, mj. fotografoval i sochy Jana Koblasy. V důsledku zhoubné nemoci, podobně jako jeho malířský kolega Jiří John, předčasně umírá.

Ve Valentově raném díle se projevuje záliba v řádovosti a klasických žánrech, jako je figura a zátiší. V roce 1958 vytvořil sérii masek, jež určitým způsobem čerpaly inspiraci z prehistorického „primitivního“ umění a které se staly vzdáleným předobrazem i pro další cyklus Portrétů. Nejenom v následujících letech 1959–1960 Valenta rozvíjel téma převedení tvaru lidského těla do znaku a toto téma se stalo leitmotivem převážné části jeho celoživotní malířské tvorby. V souladu se současnými směry ve výtvarném umění začal postupně používat netradiční materiály i vrstvenou malbu a stal se tak jedním z předních představitelů české strukturální abstrakce, k nimž mj. patří Zdeněk Beran, Vladimír Boudník, Jan Koblasa, Antonín Málek, Mikuláš Medek, Zbyšek Sion, Aleš Veselý a další. Jeho první velkou samostatnou výstavu uspořádal v roce 1965 Dům umění města Brna. V roce 1967 se Valenta zúčastnil kolektivní výstavy Fantazijní aspekty současného českého umění, díky níž je jeho tvorba trvale spojována s linií české imaginativní malby, ačkoliv stejnou měrou rozvíjí i konstruktivní principy. V témže roce se podílel na koncepci rekonstrukce kaple v obci Stáj u Jihlavy. Projekt zůstal nerealizován, ale o rok později Valenta pokračoval – již v emigraci – v tématu křesťanské symboliky prostřednictvím cyklu Pocta mistru Theodorikovi. Sakrální témata jej oslovovala i nadále, ale postupně dostávala silný existenciální podtext (cyklus votivních abstraktních desek věnovaných sv. Lale a sv. Krappovi). Spojení sakrálního prostoru a sakrálních prvků v práci Jiřího Valenty je zajímavou oblastí odkazující nás dále do nitra umělce, vnímající svůj životní úděl jako těžký a tím také vedoucí duši k sebezpytování po smyslu života a smrti i k dalším otázkám filozofického charakteru.

Výše zmíněného stipendia Emila Noldeho Valenta využil k vytvoření jednoduchých převážně bílých znakových obrazů a kreseb. Tím, že postupně dospěl k „absolutním obrazům“, tj. k malování bílou na bílém podkladu (bílé obrazy jsou symbolem prozáření hmoty zábleskem věčnosti), se kruh jeho malířské tvorby po polovině 70. let logicky uzavřel a dál pokračoval v jiné podobě – v podobě fotografických cyklů.

 

Liberecký obraz Portrét situace má svůj pandán v obraze Portrét slepého mládence, který se nachází ve stálé expozici českého umění 20. století v Národní galerii v Praze. Tato paralela nám může ilustrovat myšlenkový proces malíře převádějícího předmětnou realitu do nepředmětné. Portrét slepého mládence si z okolního světa půjčuje formu lidského obličeje, kterou pak dále dotváří prostřednictvím znaků. Oválné vyklenutí obrazové plochy, téměř až reálný tvar lidského obličeje vymodelovaný plátnem vychází divákovi vstříc, aby jej snáze mohl zařadit mezi osoby, které již zná. V prostoru obličeje se nacházejí už jenom znaky, vymezující jeho základní tvar i formu očních oblouků. Portrét však dále obsahuje také připomínku buněčných útvarů jednotlivých tkání lidského těla jsoucích mimo zorné pole běžného pohledu. Tyto zobrazené „biologické tkáně“ pak souzní se samotnou podstatou strukturální abstrakce, s okouzlením příbuzností mikro a makrokosmu na úrovni miniaturních částic, a tím také s potvrzením příbuzností všeho živého a neživého.

 

V cyklu Portrétů Valenta kombinoval strukturu s řádem a používal geometrické prvky, aby připomínaly kosmické uspořádání. Strukturální prvky střídal s hladkou plochou, neboť se chtěl vyhnout tomu, aby z díla vyzařoval pocit syrové hmoty, jak tomu bylo běžné u dalších příslušníků Konfrontací. Podobně i gestické projevy v obraze byly u Valenty kultivované a nikdy nevytvářely celek díla. Hlavní barevný tón byl odstíněn vnitřní světelností. Střídmou a tlumenou tonalitu barev příležitostně ozvláštňují barevné akcenty, v případě předmětného obrazu je to signální barevnost červené rumělky.

 

Liberecký obraz nese název Portrét situace, protože na přímce od figurativnosti k nefigurativnosti se posouvá ještě dál. Umělec předpokládá, že každá situace a přeneseně i každý okamžik lidského života přináší člověku plnohodnotné poselství, srovnatelné s poselstvím konkrétní lidské bytosti. Předesílá, že skrze tajemnost určitého významného tvaru (o jehož důležitosti informuje název Portrét) semůže člověk více přiblížit sám sobě, více se seznámit s hlubinami vlastního nitra, korespondujícími s kosmickými světy.

 

Informel vyjadřoval programové odsouzení povrchních témat, které prosazovalo oficiální umění tehdejší socialistické společnosti. Byl to pokus o obrodu umění, které by neklouzalo pouze po povrchu, ale více vyjadřovalo bytostní pocit člověka. Pokus vyjádřit pravdivější zprávu o skutečnosti, pokus o dobývání toho, co stojí pod povrchem věcí. Pokus vyjádřit Exupéryho výrok, že to nejdůležitější je očím neviditelné. Vibrující struktury, jimiž umělci naplňovali své obrazy, měly vést člověka v tom nejlepším případě až k meditaci o sobě samém. Zákony gravitace zde dočasně ztratily svou platnost, protože uvolněné těžiště dovolovalo volně proplouvat prostorem obrazu. (Ne náhodou nazval Jan Koblasa jeden svůj obraz Co je dole, je i nahoře.) Skupina Konfrontace nebyla oficiální skupinou, byla ne-skupinou, což mělo vyjádřit, že nemá nějaký konkrétní program, který by byl závazný pro všechny její členy. To byly ideální podmínky pro to, aby se mohli projevit ve své jedinečnosti všichni její členové, aby se například mohl odlišit jemný a v jistém smyslu sofistikovaný projev Jiřího Valenty od projevu vitálního a dynamického Jana Koblasy. Valentova podoba informelní malby byla vysoko oceněná jeho vystoupením v mezinárodním kontextu na IV. bienále mladých v Paříži v roce 1965.

 

Zuzana Štěpanovičová

 

Životopisné údaje zpracovány podle:

Mahulena Nešlehová, heslo Valenta, Jiří, in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, 2. sv., s. 891-892, Praha, Akademia, 1995




2016

květen 2017 - Cirkus

duben 2017 - Vstupte!

březen 2017 - Bez názvu

únor 2017 - Krajina v jižní Indii

leden 2017 - Červená a bílá


2015

prosinec 2016 - Japonská brána Torii v Kjótu v zimě

listopad 2016 - Portrét Karla Holana

říjen 2016 - Paříž

září 2016 - Bez názvu

srpen 2016 - Pobřeží

červenec 2016 - Barokní krajina

červen 2016 - Veselá paní

květen 2016 - Portrét Clementa de Jonghe, obchodníka s uměním

duben 2016 - Lokomotiva

březen 2016 - Snímání z kříže

únor 2016 - Hvězdář

leden 2016 - Děti se sněhulákem


2015

prosinec 2015 - Oceňování dárků

listopad 2015 - Svatá Barbora

říjen 2015 - Od jihu

září 2015 - Interiér kostela sv. Petra ve Vídni

srpen 2015 - Jizera

červenec 2015 - Husité

červen 2015 - Dívka se svíčkou

květen 2015 - Zákoutí s opuštěnými kavárenskými stolky

duben 2015 - Posmívání Ježíše Krista

březen 2015 - Špitál

únor 2015 - Kardinálové ve Vatikánské zahradě

leden 2015 - Rybáři na ledu


2014

prosinec 2014 - Zaharada (Krajina)

listopad 2014 - Z cyklu „O druhém břehu“ (na památku zemřelých přátel)

říjen 2014 - Před transportem

září 2014 - Forum Romanum

srpen 2014 - Hlava legionáře

červenec 2014 - Hra

červen 2014 - Děti s kůzlátkem

květen 2014 - Pieta

duben 2014 - Plašismrt

březen 2014 - Svěcení sabathu na řece Visle


2013

prosinec 2013 - Jízda autem

listopad 2013 - Portrét herečky Irene Kohl

říjen 2013 - Portrét sochaře Karla Kolaczka

září 2013 - Dívčí Hlava

srpen 2013 - Poslední vzpomínka

červenec 2013 - Malíř

červen 2013 - Portrét skláře Jindry Tocksteina

květen 2013 - Maketa mého mozku VI

duben 2013 - Portrét F. X. Šaldy

březen 2013 - Polykání tablet z cyklu Dny a roky mojí matky

únor 2013 - Interiér s figurami (Dvojportrét)

leden 2013 - Můj manžel


2012

prosinec 2012 - Autoportrét s paletou

listopad 2012 - Portrét Maxe Kopfa

říjen 2012 - Hlava vousatého muže z profilu

září 2012 - Portrét Linky Scheithauerové-Procházkové

srpen 2012 - Portrét manželů

červenec 2012 - Malíř Otakar Nejedlý

červen 2012 - Portrét situace

květen 2012 - Autoportrét s paletou

duben 2012 - Sestra Máňa

březen 2012 - Portrét dívky

únor 2012 - Götz von Berlichingen

leden 2012 - Autoportrét


2011

prosinec 2011 - K. H. Mácha

listopad 2011 - Portrét architekta Čeňka Vořecha

říjen 2011 - Kateřina Šustéka z Velké

září 2011 - Lorenzo de´ Medici Il Magnifico

srpen 2011 - Thomas Howard, lord z Arundelu

červenec 2011 - Paganini

červen 2011 - Busta malíře Jeana Augusta Dominiqua Ingrese

květen 2011 - Portrét Milči Mayerové

duben 2011 - Vlastní podobizna en face

březen 2011 - Portrét malíře Pettenkofena

únor 2011 - Portrét Dr. Antona Randy

leden 2011 - Portrét Heinricha von Liebiega

ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU