Dílo měsíce - Oblastní galerie v Liberci
HLEDAT
  
říjen 2011

Kateřina Šustéka z Velké, 1894

Zdenka Braunerová (9. 4. 1858 - 23. 5. 1934)

kresba tužkou, papír, 353 x 270 mm

značeno vlevo dole tužkou: Kateřina Šustéka z Velké – Z. Braunerová; vpravo dole tužkou: 18ZB94

inv. č.: K262

Zdenka Braunerová patřila k významným výtvarným umělcům přelomu 19. a 20. století. Slavnou se stala jako grafička zachycující mimo jiné pražské Staré město před asanací a svými grafickými úpravami knih. V době, kdy nebylo samozřejmé, že se žena svobodně uplatňuje ve svém zaměstnání, byla ojedinělou osobností. Svým vtipem, pronikavým rozumem a zvláštním půvabem tělesným i duševním zaujala mnoho mužů - umělců. Intelektem, lidskostí i uměním se vyrovnala svým mužským kolegům a přátelům, aniž by rezignovala na svoje ženství. Byla v té době asi jedinou ženou v Čechách, která dokázala přesvědčit své okolí, že ženskost nemusí být překážkou k odbornému uplatnění. Patřila sice starému světu 19.století, ale současně byla neuvěřitelně pokroková. Podílela se na vzniku moderní české kultury a díky svým vazbám k Francii vlastně kultury evropské. Život jistě neměla vždy jednoduchý, ale svůj osud si sama svobodně zvolila a v tom spatřovala svoje štěstí. Ostatní její vrstevnice možnost volby většinou neměly.

Zdenka Braunerová se stavěla proti měšťáctví konce 19. století a východisko z něj spatřovala ve dvou cestách. Buď ve folklóru, návratu ke kořenům, a nebo v příklonu k západnímu světu. V obou směrech toho učinila velmi mnoho. Díky svému jazykovému vybavení a dobrým kontaktům byla zdatnou organizátorkou kulturních aktivit v Paříži, kde se zasadila o prosazení mnoha českých umělců. Vztah k folklóru měla už od dětství - zpěv lidových písní, vyšívání, znalost národopisné sbírky paní Náprstkové. Roku 1882 pobývala se svou sestrou poprvé na Hané, která ji okouzlila. Zdenka Braunerová si dokonce ušila kroj, se kterým sklízela velké úspěchy v Paříži při zpěvu moravských písní. Folklór tam představila také na úspěšné výstavě, jejímž důsledkem bylo, že se z moravského venkova stala módní záležitost a pařížské dámy zajížděly na Moravu nakupovat látky, výšivky, hračky a keramiku. Také se zapojila do organizování Národopisné výstavy v Praze v roce 1895. Organizační výbor ji roku 1894 vyslal na Slovácko, aby sbírala materiál a inspiraci pro výstavní expozici. Braunerová byla moravským venkovem unesena. Nepřipouštěla si tehdejší problémy a vše si idealizovala. Nechtěla vidět horší stránky jako byla zaostalost, negramotnost, neexistující hygiena, vysoká úmrtnost dětí a alkoholismus. Nebyla sice opravdovou badatelkou, ale nechávala se folklorem těšit a inspirovat. V roce 1894, v němž vznikla kresba Kateřina Šustéka z Velké, bylo toto okouzlení nejsilnější.

Slovácko se tehdy stalo díky Jožovi Uprkovi zemí zaslíbenou pro lidopisné malování a přitahovalo pozornost mladých malířů. S Uprkou se seznámila o rok dříve v Paříži a při jejím pobytu na Moravě roku 1894 si ji definitivně získal. Patřil vedle sochaře Bílka a malíře Zrzavého k těm, které objevila a podporovala. Uprkova tvorba obsahově zapadala do celoevropského módního trendu zobrazování výjevů ze života lidu (Millet, Leibl, Pettenkofen). Vedle setkání s Uprkou ji zásadně ovlivnilo seznámení s rodinou Mrštíkových. Na konci září, ještě pak v listopadu, pobývala ve Velké u Strážnice (Velká nad Veličkou) a pak absolvovala idylický pobyt v Oslavanech u Gabriely Preissové, při němž se někdy mezi 18. a 21. říjnem seznámila s Vilémem Mrštíkem. Mrštík (oslovovala ho Viluš) ji nezaujal na první pohled, tehdy ještě byla zahleděná do kultivovaného estéta Julia Zeyera. Ale přesto se ze setkání vyvinul dvouletý vztah, do něhož šla Braunerová na plno a dokonce plánovala svatbu. Ovšem vztah to byl nerovný. Mrštík si to uvědomoval více a dříve. Ovšem partnerství s Braunerovou bylo pro něj po všech stránkách výhodné - živila ho, platila za něj dluhy a otevírala dveře k důležitým lidem pro jeho kariéru spisovatele. Nakonec ji přeci jen opustil. Braunerová byla žena dominantní, vzdělaná a kultivovaná, i když jí také byla blízká vesnická jadrnost. A to bylo možná to jediné co ji s Mrštíkem spojovalo. Jako rázný a zemitý muž ji zapadl do jejího okouzlení Slováckem a místní kulturou. Ovšem výsledkem tohoto pro Braunerovou nešťastného vztahu byla přelomová kniha české knižní kultury. Připravila první vydání Pohádky máje a navrhla jeho vazbu. Předběhla dobu, protože pochopila, že kniha je společným dílem výtvarníka, knihtiskaře a knihaře a existuje vzájemný vztah mezi obsahem a výzdobou - ilustracemi a druhem písma. Knižní úpravy Zdenky Braunerové stojí na počátku české moderní krásné knihy. Odměnou za vše co pro Mrštíka udělala bylo darování jednoho výtisku Pohádky máje. Peníze, které za něj dlužníkům zaplatila, jí nikdy nevrátil.

Rok vzniku této kresby 1894 zakončuje autorčino první tvůrčí období, v němž se věnovala olejomalbě, akvarelu i kresbě tužkou a uhlem. Období to bylo chudé na úspěchy, ale bohaté na nápady. Tehdy vytvořila většinu svých portrétů. Obzvláště se jí dařily studie lidových a venkovských typů. Nakreslila matku, svého nápadníka a známého krajináře Chittussiho, francouzské stařenky i vlastní autoportrét. Kresba Kateřina Šustéka z Velké vznikla na konci září nebo v listopadu 1894 při pobytu autorky na milovaném Slovácku.

 

Zdroj:

Lenderová, Milena, Zdenka Braunerová, Praha 2000

 




2016

březen 2017 - Bez názvu

únor 2017 - Krajina v jižní Indii

leden 2017 - Červená a bílá


2015

prosinec 2016 - Japonská brána Torii v Kjótu v zimě

listopad 2016 - Portrét Karla Holana

říjen 2016 - Paříž

září 2016 - Bez názvu

srpen 2016 - Pobřeží

červenec 2016 - Barokní krajina

červen 2016 - Veselá paní

květen 2016 - Portrét Clementa de Jonghe, obchodníka s uměním

duben 2016 - Lokomotiva

březen 2016 - Snímání z kříže

únor 2016 - Hvězdář

leden 2016 - Děti se sněhulákem


2015

prosinec 2015 - Oceňování dárků

listopad 2015 - Svatá Barbora

říjen 2015 - Od jihu

září 2015 - Interiér kostela sv. Petra ve Vídni

srpen 2015 - Jizera

červenec 2015 - Husité

červen 2015 - Dívka se svíčkou

květen 2015 - Zákoutí s opuštěnými kavárenskými stolky

duben 2015 - Posmívání Ježíše Krista

březen 2015 - Špitál

únor 2015 - Kardinálové ve Vatikánské zahradě

leden 2015 - Rybáři na ledu


2014

prosinec 2014 - Zaharada (Krajina)

listopad 2014 - Z cyklu „O druhém břehu“ (na památku zemřelých přátel)

říjen 2014 - Před transportem

září 2014 - Forum Romanum

srpen 2014 - Hlava legionáře

červenec 2014 - Hra

červen 2014 - Děti s kůzlátkem

květen 2014 - Pieta

duben 2014 - Plašismrt

březen 2014 - Svěcení sabathu na řece Visle


2013

prosinec 2013 - Jízda autem

listopad 2013 - Portrét herečky Irene Kohl

říjen 2013 - Portrét sochaře Karla Kolaczka

září 2013 - Dívčí Hlava

srpen 2013 - Poslední vzpomínka

červenec 2013 - Malíř

červen 2013 - Portrét skláře Jindry Tocksteina

květen 2013 - Maketa mého mozku VI

duben 2013 - Portrét F. X. Šaldy

březen 2013 - Polykání tablet z cyklu Dny a roky mojí matky

únor 2013 - Interiér s figurami (Dvojportrét)

leden 2013 - Můj manžel


2012

prosinec 2012 - Autoportrét s paletou

listopad 2012 - Portrét Maxe Kopfa

říjen 2012 - Hlava vousatého muže z profilu

září 2012 - Portrét Linky Scheithauerové-Procházkové

srpen 2012 - Portrét manželů

červenec 2012 - Malíř Otakar Nejedlý

červen 2012 - Portrét situace

květen 2012 - Autoportrét s paletou

duben 2012 - Sestra Máňa

březen 2012 - Portrét dívky

únor 2012 - Götz von Berlichingen

leden 2012 - Autoportrét


2011

prosinec 2011 - K. H. Mácha

listopad 2011 - Portrét architekta Čeňka Vořecha

říjen 2011 - Kateřina Šustéka z Velké

září 2011 - Lorenzo de´ Medici Il Magnifico

srpen 2011 - Thomas Howard, lord z Arundelu

červenec 2011 - Paganini

červen 2011 - Busta malíře Jeana Augusta Dominiqua Ingrese

květen 2011 - Portrét Milči Mayerové

duben 2011 - Vlastní podobizna en face

březen 2011 - Portrét malíře Pettenkofena

únor 2011 - Portrét Dr. Antona Randy

leden 2011 - Portrét Heinricha von Liebiega

ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU